V průběhu mé letité pracovní kariéry jsem měl možnost potkat ve všech koutech světa ty nejneuvěřitelnější, nejzvláštnější a nejunikátnější typy lidí. Tyto známosti mi daly cenné zkušenosti a poskytly mi bohaté nahlédnutí do lidské psychiky, jak mi s oblibou říkají mí přátelé. Ve výsledku platí jednoduché pravidlo: Když potkáváte nové lidi, vyplatí se smýšlet jako oni, a to i navenek, jestli je to nutné. V opačném případě si koledujete o malér.
Když jsem zanechal své živnosti obchodníka, abych svůj čas mohl investovat do kulturních a tvořivějších činností, stejně jako té „muzeologické“, o které jsem do té doby neměl ani tušení. Byl jsem si vědom svého vstupu do uzavřeného kruhu. Poklepával bych si po ramenech s novináři, experty, sběrateli, prodejci starožitností a nakladateli. Pořádal bych dýchánky s řediteli muzeí a aukčních síní, účastnil bych se všemožných výstav. Zároveň jsem se však obával ztráty požitku a jedinečnosti svých kontaktů, se kterými jsem se seznámil předtím. Naštěstí se mé obavy nepotvrdily!
Díky mým novým známostem a svému muzeu jsem obdržel dopisy z těch nejvzdálenějších koutů světa, setkal jsem se s žádostmi o radu od lidí, kteří toho bezpochyby věděli mnohem víc než já sám a měl jsem možnost hostit návštěvy těch nejméně předvídatelných hostů, během kterých jsem byl nejednou zaskočen jejich kulturou a neodbytností jejich otázek. Ve výsledku je každý den jedinečný, zajímavý a má svůj smysl. Svět dýmky zpočátku může působit poněkud omezeně, ale ve skutečnosti jsou jeho možnosti neomezené a jeho náplň je vždy nová a fascinující. Pár následujících případů mluví za vše.
Jsou tomu tři roky, co mne navštívil bohatý brazilský sběratel ze Sao Paula. Usmyslel si, že odkoupí úplně celé muzeum a odveze si ho domů. S každou další návštěvou navyšoval cenu, když se mu však pokaždé dostalo negativní odpovědi, pochopil, že jeho pokusy nikam nevedou a už se nikdy více neukázal. Možná jsem přišel o přítele, ale zachránil jsem své „zlatíčko“- své muzeum.
Jiná příhoda vypráví o Číňanovi z Cantonu, který byl kompletně fascinován vším, co se jakkoli týkalo dýmek. Procestoval půl světa jen kvůli tomu, aby navštívil mé muzeum a potřásl si se mnou rukou. Když odjížděl, napsal své dojmy do návštěvní kroniky, jelikož však psal znakovým písmem, nebyl jsem s to rozluštit ani jeho jméno, natož dojmy!
Před několika lety mi Američan z Los Angeles poslal prototyp elektrické vodní dýmky. Chtěl, abych mu jeho patent schválil ještě předtím, než s ním zajde na patentový úřad. Na mou odpověď stále čeká. Nemám totiž tušení, jak mu šetrně sdělit, že jeho přístroj nikdy nebude fungovat, protože je příliš komplikovaný.
Jindy za mnou zase přijeli na pár dní dva mladí studenti z Konga, aby dokončili svou diplomovou práci na téma historického řemesla svého národa, kterým nebylo nic jiného než výroba dýmek. Řekli mi, že našli mnohem více informací v Evropě než v domovské v Africe.
Do Gaviarte pak jednou přijel mladý světoběžník z Mexika, který se vydal na cestu kolem světa. V ruce měl papír, kde byla zapsána pouhá dvě italská muzea. Jedno z nich nebylo žádné jiné než to mé! Bylo léto a chtěl přespat na mé zahradě. Přirozeně jsem mu řekl, aby odložil svůj spací pytel a nabídnul jsem mu postel. Ten večer jsme společně vykouřili dobrou dýmku!
Ve vzpomínkách mi zůstala také jiná událost, tentokrát se týkala řemeslníka ze Švýcarského Ticina, který mi věnoval dýmku. Vyrobil ji z velmi vzácného mramoru, ze kterého vytvořil i svatostánek pro kostel ve své vesnici. Byl jsem velmi dojat, ale z dýmky jsem nikdy nekouřil. Považoval bych to totiž za svatokrádež!
Mezi mnohými umělci, sochaři a malíři, kteří mě poctili svou návštěvou, je také jeden Švýcarský malíř a rytec Pierre Grazi, který mne už nějaký ten pátek navštěvuje. Dle mého mínění je to ten nejlepší současný umělec svého druhu. Byl mistrem skvělého architekta Maria Botty, jenž navrhl krásně zakulacené budovy připomínající hlavičku dýmky a současnou „katedrálu“ poblíž Paříže. Jednoho dne mi dovolil nahlédnout do jednoho ze svých rozpracovaných projektů. Jednalo se o velmi komplikovanou rytinu znázorňující jeden z jeho snů. Ukazuje v ní sám sebe, jak kreslí velmi surrealistické stromy ve tvaru dýmek. Sami zde můžete vidět všechny ty hodiny, které umělec strávil nad tímto dílem. Bylo jich více než padesát! Dokážete si vůbec představit, kolik takového času umělec potřebuje, aby dokázal vyobrazit pouhý sen?
V září 1995 mne navštívil skvělý znalec dýmek, primus nizozemský, S. E. Adrianus Simonis, arcibiskup utrechtský, který o mně a mých sbírkách mnohé zaslechl. Svou dlouhou cestu vážil jen kvůli tomu, že kouří pouze ze speciálních horských jalovcových dýmek, řemeslně vytvořených dle mých plánů. Vzhledem k jeho vysokému církevnímu postavení si dovolím přirovnat kombinaci tajné tabákové směsi se specifickým aroma k přímo božské vůni!
Ve vyjmenovávání řady neobyčejných lidí bych mohl pokračovat ještě hezky dlouho. Mnoho z nich je podobného ražení, což v dnešním standardizovaném světě působí takřka „mimozemsky“! V tom se skrývá veškerý poklad! V mnoha neuvěřitelně širokých a rozličných disciplínách se vždy najdou autentičtí lidé, které bych si dovolil nazvat výjimečnými. Každý zasluhuje zvláštní pozornost, protože každý má čím přispět. Všichni tito lidé pouze čekají na to, aby byli objeveni někým, kdo sdílí stejný zápal a absolutní zběhlost v kouření dýmek.
Představme si jen na minutu okamžik, kdy je možné svést všechny tyto osobnosti dohromady. Bůh ví, co by se stalo! A vy máte právo ptát se na to, zda jsou výjimeční jen díky faktu, že kouří dýmky, nebo díky tomu, že se chtěli odlišit od širokých mas tím, že zvolili kouření dýmky. Dle mého mínění se odpověď nachází někde uprostřed.
V systému, kde jsou hodnoty a slušné chování každým dnem kousek po kousku nahlodávány, je třeba značného úsilí, abyste vyčnívali z davu a abyste mohli použít své dovednosti s co největším užitkem. Všichni mladí lidé kouřící dýmku, nebojte se ukázat! Politici se nestydí ukázat v televizi ani v novinách, i když promrhají tolik času jen pro vylepšení jejich „image“.
Všem vám posílám srdečné pozdravy, ale pamatujte, že s dýmkou v ústech máte prakticky zaručeny lepší výsledky a větší spokojenost!
Alberto Paronelli
