Dýmky z třešňového dřeva si jistě každý musí spojit s východní Francií a zejména s oblastí Vosges, odkud pochází nejlepší surový materiál pro jejich výrobu. Dýmky z třešňového dřeva se pak už vyrábí v jiných částech Evropy. Podstatné ale je, odkud pochází dřevo. Na výrobu dýmek se totiž nepoužívá dřevo z uměle pěstovaných stromů, ale z divoce rostoucích třešní Merisier, které hojně rostou právě v oblasti Vosges.
Není jasné, kdy přesně se začaly dýmky z třešňového (či merisierového) dřeva používat ke kouření. Já sám odhaduji, že při pátrání po jejich historii bychom se dostali na začátek 18. století, ne-li ještě dál. V té době tyto dýmky používalo hlavně místní obyvatelstvo.
Dýmky se určitě používaly již na začátku 19. století, kdy byly poměrně levné. Bylo zřejmě možné pořídit je za podobnou cenu jako dýmky hliněné. Dýmky z třešňového dřeva tenkrát byly vybaveny náustkem ze stejného materiálu. Jeden muž si ale tehdy řekl, že by je mohl vylepšit. Tím začala jeho domácí produkce. Onen muž se jmenoval Eugène Ropp. Ropp si nechal roku 1869 patentovat výrobu merisierové dýmky. Ve skutečnosti byl tento patent velmi jednoduchý, až vágní. Hlavní je zde proces výroby. Dřevo z divokých třešní Merisier se posbírá v období mezi listopadem a březnem a uloží se do velkých prostorných skladů, kde se vysouší po dobu několika měsíců až let. Někdy se skutečně stalo, že továrna Ropp měla až několikaleté zásoby dřeva. Když je dřevo dokonale suché, rychle se spaří, čímž konečně plně dozraje. Dřevo po této proceduře získá nejen hezký vzhled, ale i lepší chuť, díky čemuž na počátku výroby vznikly nové modely dýmek. Roppovo vylepšení také zahrnovalo vybavení dýmky náustkem z rohu a později z vulkanitu.
Ropp si brzy založil v malém městě Bussang svou vlastní továrnu. Jeho výrobky byly od té doby až do konce století označovány známkou Ropp Bussang. V té době totiž továrna získala již tak vekou popularitu, že bylo třeba rozšířit výrobu. Továrna se tedy přestěhovala do Beaume-les-Dames, zhruba 30 kilometrů od města Besanҫon, kde bylo více místa na její rozšíření. V okolí byla také větší zásoba merisierového dřeva. V neposlední řadě tu byl i výborný prostor pro výstavbu velkých skladů pro sušení dřeva.
Ropp měl tu výhodu, že měl kontrolu nad přípravou surového materiálu. Díky tomu mohl přinášet na trh nové modely.
Když se ke svému otci přidal i Eugène II, začala se firma více zaměřovat na mezinárodní trh, kterým tehdy vévodily velké firmy v Londýně jako A. Frankau & Co (BBB pipes). Tato společnost pak v roce 1914 získala možnost prodávat dýmkyRopp Cherry do Velké Británie a do kolonií. Velký řetězec obchodů Salmon & Gluckstein, který jinak prodával dýmky z kořene vřesovce jen pod svým vlastním jménem, dokonce udělal pro Roppovy výrobky výjimku.
Roppovy dýmky se postupně začaly prodávat i ve Spojených státech, v Austrálii a na Novém Zélandu, kde po nich byla mezi lety 1919 a 1939 obrovská poptávka. Nakonec se rozhodlo, že se v Londýně musí založit pobočka továrny Ropp Pipes, aby mohl prodej stále více žádaných výrobků plynule pokračovat.
I jiní v té době vyráběli dýmky z třešňového dřeva, nikdy se jim však nepodařilo dosáhnout takové kvality, jakou nabízel Ropp. Francouzská firma Bessard, která produkovala dýmky hlavně před rokem 1914, nabízela zákazníkům poměrně široký výběr švýcarských dýmek z merisierového dřeva. Není ovšem jasné, jestli se dýmky přímo vyráběly ve Švýcarsku, nebo zda z této země pocházelo jen dřevo potřebné na jejich vyřezávání.
Existovalo tu také několik výrobců v okolí Saint-Claude, kteří vyráběli produkty i během 50. let 20. století.
Mezi roky 1919 a 1939 byla poptávka po dýmkách z třešňového dřeva opravdu vysoká. V tomto období se tedy můžeme setkat se širokou nabídkou různých modelů, které byly dostupné po celém světě. Mezi modely byste mohli najít lehké dýmky, čtecí, standardní a dýmky top kvality, ať už s dlouhým, nebo krátkým náustkem. Na trhu byla dostupná i série tyrolských modelů v nejrůznějších velikostech. Pulty obchodů se občas zaplnily i nevšedními nápaditými kousky jako například dýmkou D´Ropp, která svým tvarem připomínala míč na rugby.
Jenže okolo 70. let 20. století se výroba dýmek u třešňového dřeva začala zdražovat. V této době se zároveň na trhu objevily velmi levné dýmky z kořene vřesovce, díky nimž najednou třešňové produkty vypadaly draze. Jejich prodej tedy začal hodně rychle klesat a dnes se proto v porovnání s dřívější dobou setkáváme v obchodech jen se zlomkem třešňových dýmek.
Přestože dýmky z třešňového dřeva nejsou tak odolné jako ty z kořene vřesovce, mohou vám stále nabídnout nezapomenutelný zážitek z jejich kouření.
Jacques P. Cole
