Začněme s klasifikací. Kamerunské dýmky lze rozdělit na:
1. Hliněné dýmky
- Dýmky (hlavička) s rákosovým, dřevěným nebo kovovým náustkem.
- Dýmky (hlavička a začátek náustku), kdy je část náustku vyrobena z kosti a jeho zbytek, včetně finální části, je vyroben z kovu.
2. Dřevěné dýmky
3. Dýmky ze zvířecích kostí
4. Kovové dýmky
Abych ušetřil místo, již nebudu opakovat, co všechno je možné najít v díle Jeana Lécluseho a Alfreda Dunhilla nebo ve studii B. Laufera, W. Hamblyho a R. Lintona „Tabák a jeho užití v Africe“ (Chicago 1930) a v příspěvcích dalších odborníků.
Hliněné dýmky
Mám v úmyslu napsat oddělený článek o tomto typu dýmek. V souhrnu je vhodné připomenout jeden všeobecně známý poznatek o tom, jak je hlína křehká a drolivá, takže i ten nejnepatrnější kontakt s jakýmkoli předmětem působí ničivě.
Dýmky ze zvířecích kostí
Když se pisatelé zmiňují o takovém typu dýmek, obvykle jim dávají přízvisko „slonovinové dýmky“. Tento vyraz je však scestný, ale o to působivější. Během mých let strávených v Africe jsem opravdu jen velmi zřídka zahlédl dýmku na tabák (nemluvíme o cigaretách nebo jejich držácích) vyrobenou ze slonoviny. Zaprvé by jejich kouření znamenalo značné obtíže, čímž by byly velmi nepraktické. Zadruhé si musíme uvědomit, že ve většině afrických zemí je obchod se slonovinou ilegální a kouřit z ní tak nepřipadá v úvahu. Proto se budu držet termínu „ kostěné dýmky“, který je správný.
Také se plánuji komplexněji zaměřit na kamerunské dýmky, protože jsem v knize o afrických dýmkách nenašel prakticky žádnou zmínku o kostěných dýmkách. Například Jean Lecluse o nich na celých sedmdesáti stranách jeho knihy zaměřené na kamerunské dýmky nezanechal ani zmínku.
Kamerunské kostěné dýmky, které jsem měl možnost spatřit, se dělí na dva základní typy.
U prvního tvaru mám silné podezření na vliv bílého člověka, jelikož dýmka má klasické evropské rysy. Narazíte na ně ovšem jen výjimečně. Dýmka vypadá takhle:
Hlavička A je stmelena s náustkem B podél zkosených čar při dnu hlavičky. Finální kus náustku C je vyroben z rákosu a je stmelen s náustkem jistým druhem bláta.
Obvykle však dýmky vypadají takhle:
Pro lepší pochopení lze nahlédnout do fotografií provázejících tento článek.
Kvůli jasnosti a srozumitelnosti nazvu část A hlavičkou, část B náustkem a část C finální částí náustku. Pro ty, kdo by chtěli poznat tyto dýmky detailněji, doplním, že tyto tři části jsou dohromady stmeleny jakýmsi blátem nebo cementem špatné kvality. Do stejného materiálu se někdy přimísí i kousky kostí, aby do sebe mohly zapadnout dvě základní části (kost hlavičky a náustku).
Tento typ dýmek si buď udržuje přirozenou barvu kosti, nebo je zabarven do různých odstínů kávy, od světlého, skoro zlatavého odstínu, až po ten nejtmavší možný odstín hnědé.
Rád bych upřesnil, že všech sedm dýmek představených v tomto článku, je vyrobeno z hroší kosti. Od doby, co je lov hrochů povolen jen velmi zřídka, je pravděpodobné, že dýmky jsou vedlejším produktem zabíjení. Hlavním cílem pytláků je však maso. Já vím, že bych je neměl kupovat, ale zkuste odolat těm příznivým cenám! A také když víte, že zvíře nebylo zabito pro jeho kosti.
Kostěné dýmky mohou na první pohled vypadat identicky nebo velmi podobně. Na druhý pohled se vám však otevřou dveře do světa rozdílů a variací na stejné téma. Dovolil bych si vám to vysvětlit.
V první řadě se podíváme na rozměry různých částí dýmky: - celková délka dýmky: 27,1 - 37 cm
- délka náustku: mezi 19,9 - 26,6 cm
- výška hlavičky: 8 - 11,1 cm
- celkový průměr základny (náustek a hlavička dohromady): 4,8 – 5,1 cm
- průměr základny náustku: 2,2 – 2,8 cm
- průměr základny hlavičky: 2,2 – 2,4 cm
- průměr zakončení náustku: 0,8 – 1,2 cm
- délka zakončení náustku: 7,2 – 10,1 cm
Hlavička je vždy vymodelována a často zobrazuje celou lidskou bytost. Postava je stylizovaná a většinou je zachycena v sedící poloze. Méně časté jsou vyobrazení pouhého obličeje. Tváře nebo lidé nosí jakousi čapku nebo tiáru zdobenou dvěma souběžnými klikatými čarami. Ruce mají postavy založené na prsou (či na břiše) nebo se drží za hlavu. Náustek je většinou jednoduchý se dvěma nebo třemi vyrytými souběžnými kroužky nebo kopií postavy na hlavičce.
V tomto případě, i když se jedná o stejné figury, nejsou do detailu identické. Umělec pokaždé mění jeden detail. Někdy bývá jiná pokrývka hlavy, pozice rukou nebo čelo osoby atd. Náustek může být vyroben jak z jednoho, tak i ze dvou kusů spojených bajonetovým spojem.
Zakončení náustku je pokaždé vyrobeno z poměrně tvrdého rákosu, který vypadá jako dřevo. Všechna zakončení náustků, jaké jsem měl zatím možnost prozkoumat, byla vyrobena z rákosu – v porovnání s náustky dýmek s hliněnými hlavičkami a kostěnými náustky, kde většinou bývají zakončení kovová.
Hloubka hlavičky se pohybuje v rozmezí šesti až jedenácti centimetrů a vrchní průměr hlavičky měří mezi jedním a půl až dvěma centimetry. Spodek hlavičky není tak široký. Je důležité si uvědomit, že díky užívání přírodního materiálu a jeho ručnímu tvarování, je vnitřek a vnějšek nepravidelný. Tyto rozměry jsou pouze přibližné a neexistuje tak žádný reálný průměr, který by tvořil standardní, natož perfektní kruh jak uvnitř, tak i vně.
Na závěr je nutno podotknout, že díky jejich malému obsahu tabáku, přesněji řečeno, malému obsahu v porovnání s jinými kamerunskými dýmkami, by se Evropanovi tyto dýmky kouřily lépe. Předtím, než uzavřu toto téma, se však musím přiznat, že můj osobní požitek po vykouření těchto dýmek (obou typů) nebyl nikterak dobrý. Opravdu nemám v plánu si ten zážitek zopakovat. Je to ovšem pouhý osobní dojem a nemá tak žádnou objektivní hodnotu.
Kovové dýmky
Dle mého mínění patří tyto dýmky mezi to nejlepší, co může kamerunská řada nabídnout. Demokraticky bych měl připojit i vyjádření jiného sběratele afrických dýmek, ale stejně bych nezměnil svůj postoj.
V první řadě musíme vzít v potaz pár obecných znaků týkajících se kamerunských kovových dýmek (vše, co můžeme říct k těmto dýmkám, by se dalo aplikovat jako „mutatis mutandi“ na všechny kamerunské dýmky).
Otázka stáří
Vaši dodavatelé nebo agenti prohledávají celou zemi, aby našli nějaké krásné staré kousky. Většinou vás informují, když naleznou dýmky, které jsou „starožitností“ nebo když se jedná o „velmi staré kousky“. Není pochyb o jejich otevřenosti a upřímnosti. Nesnaží se vás podvést. To se může stát pouze turistům, kteří soudí okolí pouze podle svého úhlu pohledu a slepě si za ním stojí!
Stejná situace by se mohla přihodit i příležitostnému kupci, kterého už v daném obchodě nikdo více nespatří. Nikdy se to však nestane stálým zákazníkům nebo jejich přátelům. Jednoduché vysvětlení tkví v tom, že místní lidé mají naprosto odlišný pohled na svět a pro věci platí to samé. Pro ně je „starožitné“ nebo „velmi staré“ všechno, co je starší deseti nebo dvaceti let. Rozdíl lze uvést i na jiném příkladu. O generaci starší lidi zde místní označují ve svém jazyce spíše jako generaci „těch dávných“ než „starších“.
Otázka původu
Vzhledem k daným informacím od mých dodavatelů pochází všechny kusy ze „severu“, myšleno severu Yaoundé, což také znamená severozápad a severovýchod. Jsou opravdu upřímní, oni nic víc neví.
Z artefaktů uložených v evropských muzeích je možné vypozorovat zajímavou věc. Z exemplářů se dá vystopovat, kterak nápady nebo náměty kreseb cestují kolem země a nachází tak imitátory: imitátory ve „volném stylu“, nikoli výrobce doslovných kopií. Tím ale narušují jakékoli snahy o objasnění přesného místa původu. Žijeme v době, kdy myšlenky cestují doslova rychlostí světla, proč by se tak nemohly šířit i trendy mezi dýmkami?
V každém případě, když vám nějaký z dodavatelů řekne: „Je to ze severu“ nebo „je to z takového a takového místa“, myslí tím to místo, kde den předtím objevil svůj nádherný kousek, který vám ukazuje. V jejich očích místo výroby nehraje žádnou roli. Pro ně je důležitá krása nebo ošklivost daného předmětu, buď se vám bude líbit, anebo ne. Místo výroby nehraje žádnou roli a nemělo by tak ovlivnit vaše potěšení. Radím vám nenaléhat na vašeho dodavatele ohledně přesného původu sběratelského artefaktu, protože oni to sami nevědí. Kdybyste naléhali příliš, mohlo by se stát, že vám poví cokoli, jen aby vás neviděli nespokojené.
Originalita a jedinečnost designu
Kovové kamerunské dýmky disponují svým vlastním designem. Až na pár ojedinělých výjimek, neimitují design dýmek vyrobených z jiných materiálů. Stále však mluvíme o starožitných dýmkách. Když v dnešní době požádáte dobrého umělce, vyrobí vám kopii jakékoli dýmky, z jakéhokoli materiálu. Všechny kopie, které jsem doposud viděl, ať se na nich podílel sebelepší umělec, postrádaly tu nejdůležitější složku - duši, která se snoubí pouze s opravdovými starožitnými kousky. Pátral jsem opravdu široko daleko, leč našel jsem pouze dva starožitné výrobky. Jeden byl z kovu a druhý byl hliněný, dokonce i oko neznalého by dokázalo poznat, že se jedná o vzájemné kopie.
I přes velmi vzácný výskyt kopií mezi kovovými a hliněnými dýmkami se najde pár světlých výjimek. Tahle skutečnost nastoluje všem známou otázku: „Co bylo dříve, kuře nebo vejce?“ Kovová nebo hliněná dýmka?
Historie lidstva nás naučila, že hlína předchází kov. Můj výzkum tomu též dává za pravdu, stručně řečeno, v Kamerunu předcházely dýmky hliněné těm kovovým. Když se nám tedy podaří zahlédnout jejich kopie (starých nebo starožitných dýmek), s vysokou pravděpodobností je kovová dýmka kopií té hliněné.
Technika
Kamerunští řemeslníci většinou používali zaniklou voskovou metodu k výrobě kovových dýmek. Nebyl to však jediný způsob. Mohli také ukovat a nakonec spojit druhotné kusy s hlavním tělem, kousky vyřezávali, dělali rytiny atd. Obvykle se každá dýmka skládá z různých částí, kdy je každá z nich produktem určitého postupu. Hlavní část, která bývá nejpůsobivější, je vyrobena zaniklou voskovou metodou, ale některé další dekorace nebo druhotné části mohou být vyrobeny na základě jiných postupů.
Paříž: nová móda?
Byl jsem si vědom několika faktorů: - Kamerunští řemeslníci (nebo spíše umělci) si schovávali hliněné jádro nebo kopie důležitých návrhů, které oni sami (a také jejich řemeslníci) považovali za úspěšné.
- Umělci s nejlepší reputací stáli v čele své dílny, která disponovala mnoha šikovnými učni. Ti pak reprodukovali nebo se snažili napodobit návrhy jejich mistrů.
- Několik mistrů cestovalo čas od času po zemi, od dvora ke dvoru, od jednoho mocnáře k druhému. Na takových místech se neostýchali reprodukovat úspěšný výrobek.
- Náboženské a obřadní předměty sloužily převážně k tomu, aby správně naplnily obřadní funkci. Jejich hlavním aspektem tak nebyla krása, odlišnost nebo rozmanitost, ale jejich správné fungování jako objekt užitý při rituálu. Přesto si myslím, že ve výsledku se tyto dvě složky nikterak nevylučují a při výrobě to ovlivní podobné aspekty.
- Také jsem věděl, že se umělci nebránili tvorbě kopií a jejich klienti se neostýchali dožadovat se kopií úspěšného produktu.
Proto jsem se snažil najít „pár“ starožitných, kovových dýmek. Byl to nesnadný úkol, ale můj dodavatel byl schopen sehnat mi sedm párů během dvou let. Cena ovšem byla v přímé úměrnosti s útrapami, jaké jejich dohledání obnášelo!
Z mé důkladné prohlídky těchto párů (Pro jistotu opakuji, že páry dýmek skutečně existují, našel jsem dýmky, ale ne umělce. Umělec nebo umělci je vyrobili a prodali každý kus v jinou dobu.) můžeme vypozorovat, jak se kamerunští umělci vyhýbali prostému a jednoduchému kopírování existující věci. Pokaždé dokázali znovu vytvořit novou dýmku a ač se podobá té předchozí, není naprosto totožná. Pohled na jeden z takových párů ve vás vzbudí pocit jednoty, podobností a homogenity, zároveň ale nejste nuděni monotónností typickou pro věrnou kopii.
Naše oko nás podvědomě upozorňuje na přítomnost něčeho jiného, nějaké malé odchylky, anomálie, pokud chcete. Postupně tak získáváte dojem, při kterém dvě nesourodé části tvoří harmonický celek. Dovolím si použít takovou metaforu kamerunských kovových dýmek vypadajících jako dvě poloviny lidského obličeje, velmi podobné, nikdy ovšem identické.
Mluvil jsem o svém výzkumu a výsledcích s mými přáteli, kteří sbírají africké dýmky. Řekli mi, že by se také mohli začít shánět po „párech“. Jen čas napoví, jestli jsme neodstartovali novou módní vlnu. Pojďme tedy zmíněné páry prozkoumat detailněji.
První skupinka dýmek netvoří pár, ale trio. Je velice zvláštní vidět kamerunské dýmky ve tvaru ryby. Tyto tři vzorky jsem koupil ze třech různých zdrojů.
Na první pohled (ale opravdu jen na ten první)nabudete dojmu, že jsou všechny kusy identické. Po bližším zkoumání však narazíte na několik detailů:
- Ocasy ryb nejsou stejné, jak ve velikosti, tak i v místě, kde jsou spojeny s tělem ryby.
- Tři náustky jsou naprosto odlišné: jeden je jemný, s jakýmsi ptáčkem otočeným k hlavičce. Druhý vyniká sérií řezů nebo kroužků a třetí je vroubkovaný. - Úhel, pod kterým jsou náustky připojeny k hlavičce, se velmi liší od jedné dýmky ke druhé. Rozsahem od kolmého až po 45 stupňů.
- Nakonec lze dohledat mnoho drobných detailů, připadá mi však pedantské zmiňovat všechny.
Dvě dýmky z dalšího páru se zdají být podobnější, i přesto jsou na nich však patrné velké rozdíly v náustcích. Můžeme například vypozorovat rozdílné ozdoby z obou stran zahnuté tiáry a okraje dásní (podle některých vědců se jedná o vousy). Zvláště jeden z těchto obličejů má propracovanější detaily a celkově působí rozverněji než ten druhý.
Třetí dvojice se liší v následujících věcech: - Zakončení náustku mají zcela jinou ozdobu, ozdoba na předních částech obou tiár je rozdílná.
- Vzdálenost mezi dvěma kníry (nebo dásněmi) je větší u jedné z figur. Díky tomu se jedna tvář jeví jako hranatější a robustnější, kdežto druhá se zdá být oblejší a užší.
Čtvrtý pár je mnohem více znepokojující, protože jsem i přes svou připravenost nabyl dojmu, že tato dvojice dýmek je naprosto identická. Nakonec se ale jedná o takový pár, kde ani jeden detail nezůstává stejný: - Dekorace na zakončení náustku se od sebe velmi liší.
- Ozdoby na tiárách se od sebe též odlišují.
- Čelo, oči, nos, ústa, horní rty, uši, oba obličeje…ve zkratce, vše je jiné.
Právě tohle je ten pár, který vám na první pohled dodává nejúžasnější pocit jednoty a sounáležitosti. Ať už byl umělec (nebo umělci)sebevíce nadaný nebo ať už se jedná pouze o mne, kdo má tak nevysvětlitelnou slabost pro tuto dvojici, nebudu dále pokračovat v příměrech. Jsem si jist, že jste nyní opravdu pochopili, jak vyhledávat rozdíly a podobnosti.
George Vandalis