Zealand
Kromě Grónska je Zealand největším ostrovem Dánska. Podle norské mytologie ostrov vytvořila bohyně Gefjun, která intrikovala proti švédskému králi Gylfimu a ukradla mu část jeho země. Tento kousek země pak upustila nad mořem a dala tak vzniknout ostrovu Zealand. Oblast ve vnitrozemí, odkud bohyně zemi ukradla, se posléze zaplnila vodou a tak vzniklo největší dánské jezero.
Před chvílí jsme navštívili výrobce v Copenhagenu a v Roskilde, tedy ve dvou největších městech Dánska. Nyní je na čase navštívit i ostatní řezbáře. Mimo jiné se vydáme na výlet i na nejjižnější ostrov Dánska – Lolland.
Emil a Jess Chonowitsch
Když má otec a syn stejnou profesi, je přirozené předpokládat, že se ji syn naučil od svého otce. Ale když přijde na Emila Chonowitsche a jeho syna Jesse, uvidíte, že to nemusí být vždy pravda. Oba dva totiž začali vyřezávat dýmky ve zhruba stejnou dobu.
Zřejmě bychom se tu měli krátce zmínit o jméně Chonowitsch, protože je to jméno, které vůbec nezní jako skandinávské. Ve skutečnosti je totiž ruské. Emilův otec Julius se narodil v Rusku a pracoval jako profesionální houslista. Když byl na koncertním turné po Dánsku, vypukla v Rusku revoluce. Julius se nechtěl vracet do tohoto chaosu ve své rodné zemi, obzvlášť poté, co se zamiloval do své dánské kolegyně. Tito dva hudebníci se tedy vzali a Julius tak zůstal v Dánsku.
Emil Chonowitsch
Na konci druhé světové války si Emil Chonowitsch se svou ženou otevřeli prodejnu s tabákem a tabákovými potřebami v Copenhagenu. Po dvaceti letech práce v obchodě, která byla extrémně náročná a mnohdy vyžadovala i dvanáct až čtrnáct hodin práce v kuse, si Emil řekl, že by se chtěl začít věnovat něčemu jinému. Když navštívil svého přítele pracujícího jako keramik, byl zaujat jeho tvorbou. Cítil, že vyrábět rukama něco krásného a užitečného by mohlo být velmi naplňující.
Protože Emil pracoval téměř celý svůj život s tabákem, logicky mu přišly na mysl dýmky. Kontaktoval proto výrobce Poula Rasmussena, který měl tehdy obrovské množství zakázek a zoufale hledal někoho na pomoc. Poul téměř okamžitě Emila najal na opravy dýmek. V dílně ale čekalo na opravu tolik dýmek, že Emil nebyl schopen zvládnout veškerou práci sám. Protože jeho syn Jess měl právě letní prázdniny a sháněl nějakou práci, navrhl mu Emil, že by mu mohl pomáhat v Rasmussenově dílně. Poul souhlasil, a tak začali otec a syn Chonowitschovi pracovat v dílně Poula Rasmussena téměř současně.
V roce 1967 už Emil pracoval s dýmkami pěknou řadu let, když náhle Poul zemřel kvůli slabému srdci. Emil po jeho smrti ještě chvíli zůstal v jeho dílně, ale když se dozvěděl, že se v jedné vesnici na jih od Copenhagenu prodává stará škola, rozhodl se ji koupit a začít podnikat na vlastní pěst. Budova školy byla tak velká, že se v ní dalo pohodlně bydlet a ještě zbyl dostatek místa pro zařízení prostorné dílny. Než se Jess osamostatnil, pracoval ještě chvíli se svým otcem.
Poul Rasmussen byl mistrem klasických tvarů a Emil Chonowitsch převzal tento jeho odkaz. Emilovy dýmky jsou vysoce ceněné, mají celosvětově dobrou reputaci, ale vždy se tak trochu ztrácejí ve světle výrobků jeho syna, který se ve světě dýmek stal jakousi superstar. Emil a Jess k sobě měli vždy hodně blízko. Emil vyřezával dýmky až do roku 1992. Poté odešel do důchodu a užíval si svůj volný čas celé čtyři roky, až do své smrti.
Jess Chonowitsch
Jess Chonowitsch (narozený roku 1947) strávil své dětství obklopen mnoha psy, kočkami, ptáky a jinými domácími mazlíčky, které miloval. Bylo tedy přirozenou volbou, že bude studovat na veterináře. Stalo se ale něco, co dokonale změnilo jeho plány.
Když Jess odmaturoval, nastoupil na školu pro veterináře. Když pak přišly první letní prázdniny, hledal nějakou práci. Chtěl si totiž zhruba měsíc a půl vydělávat, aby mohl následně strávit zbytek prázdnin cestováním po Evropě. V tu dobu jeho otec Emil začal pracovat v dílně Poula Rasmussena a domluvil se, že tam Poul zaměstná i Jesse. Šest týdnů vyhrazených pro práci a vydělávání peněz uteklo tak rychle, že Jess ještě nechtěl skončit s prací a rozhodl se proto, že svůj plánovaný výlet do Evropy zruší. Jess byl tenkrát už nevratně zaujat krásou kořene vřesovce.
Od Poula Rasmussena k Sixtenu Ivarssonovi
Jessovou prací v dílně bylo opravovat dýmky, ale Emilův syn viděl nádherné dýmky, jaké vyřezával Poul Rasmussen, a byl jimi zcela fascinován. Poprosil jej proto, jestli by ho nemohl naučit, jak se taková dýmka vyrábí. Poul nejdříve váhal, zřejmě proto, že se domníval, že by pro jeho budoucnost bylo lepší dokončit svá studia, ale po nějaké době nakonec souhlasil. Domluvili se tehdy na tříletém plánu učení. Poul měl dostatek vytřízeného kořene vřesovce, Jess měl proto dostatek materiálu, se kterým mohl pracovat a trénovat na něm jednotlivé kroky vyřezávání dýmek. Poul naučil Jesse jen základy výroby, nic víc. Poul mu vždy řekl jen to, že má něco špatně, nikdy mu ale už neprozradil, jak to má opravit, takže Jess musel správnou cestu vždy najít sám. „Byl to dost frustrující způsob učení,“ říká Jess. „Ale musím přiznat, že byl bezpochyby účinný.“
Poul Rasmussen ale bohužel zemřel po pouhých osmnácti měsících výuky Jesse. Jess si musel najít obživu, a tak začal pracovat v dílně W. Ø. Larsena. V tomto období to byla obrovská dílna s mnoha zaměstnanci, jejichž prací bylo kopírovat tvary z katalogu prodejny; byl tu tedy jen naprosto minimální prostor pro vlastní kreativní tvorbu. Jess se ale chtěl o vyřezávání dýmek naučit víc, proto zašel za Sixtenem Ivarssonem a domluvil se s ním, že k němu bude chodit po práci. Znamenalo to, že Jess pracoval každý den od rána do brzkého odpoledne u W. Ø. Larsena a pak přešel do několika set metrů vzdálené dílny Sixtena Ivarssona, kde pokračoval v učení se výroby dýmek.
Jess říká, že během práce se Sixtenem nikdy nikam nespěchali. Před vyřezáváním si vždy sedli k šálku čaje či kávy a Jess si pak mohl vzít tolik času, kolik jen na dokončení své rozdělané práce potřeboval. „Nedostával jsem ale žádný plat,“ uvádí Jess. Jen v případě, že se mu povedlo vyřezat dobrou dýmku, kterou Sixten prodal, se rozdělili o zisk.
Jess si po čase získal Sixtenův respekt. Důkazem je například fakt, že Jess mohl jako jediný mimo Ivarssonovu rodinu používat na své výrobky známku An Ivarsson Product.
Jess strávil u Sixtena celé dva roky, pak musel odejít do armády. Svou službu strávil u jezdecké jednotky, což je velmi vhodné místo pro někoho, kdo se chce stát veterinářem. Když jeho služba u armády skončila, vrátil se na dalších šest měsíců k Sixtenovi, aby si připomněl vyřezávání dýmek. Pak se už přidal ke svému otci Emilovi.
Kouzelný dům
Jess nezůstal v dílně svého otce moc dlouho, i když mu ještě několik dalších let pomáhal vždy, když to bylo potřeba. V roce 1972 si Jess se svou ženou Bonnie koupili starý kouzelný dům s doškovou střechou. Dům byl součástí velkého sídliště, kde bydleli dělníci. Několik domů se ale tehdy prodávalo, protože v nich už neměl kdo bydlet. Dům byl sice opravdu okouzlující, vyžadoval ale mnoho oprav. Do domu nevedl například žádný přívod vody a záchody byly ve dvou venkovních latrínách. Jess i Bonnie ale byli pevně přesvědčení, že dům stojí za všechno to potřebné úsilí, protože to byl doslova dům jejich snů.
Na zahradě si pak Jess postavil sice malou, ale pohodlnou dílnu, kde má blízko k přírodě. Mír a harmonie, které tam nachází, fungují jako inspirace a pohonný motor k tvorbě jeho excelentních dýmek.
Na začátku je vždy nápad
Stejně jako si každý dobrý kuchař dopřeje dostatek času na výběr nejlepších ingrediencí, když připravuje pokrm, věnuje i Jess hodně času na výběr materiálu, jenž použije na vyřezávání. Jess pracuje pouze s kořenem vřesovce té nejvyšší kvality a pokud to jde, rád si vybírá dřevo po jednotlivých kusech, aby každý blok odpovídal jeho vysokým nárokům. A stejně náročný bývá i v případě, že si má vybrat jiné materiály, například bambus nebo roh, což jsou materiály, které poměrně hodně používá, a tak jich má velké zásoby.
Když Jess vyrábí nějakou dýmku, vždy to začne nápadem. Poté je na řadě výběr vhodného kusu dřeva – to je možná vůbec nejdůležitější krok celého procesu výroby. Kresba musí být velmi ostrá a výrazná, ale nemusí být nutně přímá. Ačkoliv většina výrobců upřednostňuje právě přímou kresbu, Jessovi se často více zamlouvají dýmky s jiným vzorem.
Jess dostal to nejlepší z obou rozdílných světů vyřezávání dýmek, když se učil vyřezávat klasické tvary u Poula Rasmussena a neobvyklé tvary u Sixtena Ivarssona. Jess říká, že tito dva vynikající umělci se v otázkách výroby dýmek téměř na ničem neshodli, ale ve svých oborech byli oba dva mistry. Jessovy produkty jsou výsledkem kombinace všeho, co se u těchto dvou mistrů naučil, s jeho úžasnou představivostí a výjimečným talentem na výrobu dýmek.
Pro ty nejlepší dýmky symbol ptáka
Jako mnoho jiných výrobců dýmek má i Jess speciální symbol pro označení těch nejlepších dýmek, jaké vyrobí. Kvůli své velké lásce k přírodě bylo jasné, že oním symbolem musí být nějaké zvíře. Ale jaké zvíře by měl vybrat? Nakonec si vybral ptáka, protože před jeho dílnou bylo vždy velké množství těchto zvířat. Kromě tohoto speciálního symbolu Jess nepoužívá žádné třídění pro označování svých produktů.
Během let, kdy Jess spolupracoval se Sixtenem Ivarssonem, se seznámil se Sixtenovým synem Larsem, s Jørnem Mickem a Bo Nordhem. Ze všech se stali dobří přátelé. Jørn Micke bohužel zemřel v roce 2005 a Bo Nordh o rok později; do té doby doby se ale velmi často vídali. A Jess je stále výborný přítel s Larsem.
