Vzpomínka
Jednoho letního dne roku 2006 jsem jel do rezidence Poula Winslowa, ale neměl jsem tehdy moc dobrou náladu. I když jsem u něj už párkrát byl, ztratil jsem se a jezdil jsem stále dokola v kruzích. V této části Copenhagenu, blízko mostu spojujícího Dánsko se Švédskem, je totiž tolik ulic, jednosměrek a vodních kanálů, takže jakmile jednou ztratíte cestu, je hodně těžké ji znovu najít. Když jsem tedy k Poulovi konečně dorazil, byl jsem celý zpocený a navíc naštvaný.
Jen o malou chvíli později jsem už seděl ve stínu na terase s Poulem a jeho půvabnou ženou Jette. Dostal jsem šálek čerstvé kávy a kousek jahodového dortu. Má frustrace neuvěřitelně rychle zmizela. Mír je na tomto místě zcela evidentní. Jediná věc, která naznačuje, že jsme ve velkém městě, je vzdálený hluk dopravy. Všudypřítomný mír ještě více zdůrazňují dvě kachny, které se pomalu batolí po trávníku a tu a tam skočí do malého zahradního rybníčku. Jsem úžasně klidný a užívám si příjemnou společnost. A už brzy se půjdeme podívat do Poulovy dílny na jeho dýmky a také na jeho obrazy. Život je prostě dar!
Poul Winslow
Na konci 60. let byla obrovská poptávka po svérázných dýmkách dánského původu. Jednou z významných osobností tohoto období byl Preben Holm. Jeho výrobky se prodávaly s neuvěřitelným úspěchem. V době, kdy byl na vrcholu své kariéry, měl 45 zaměstnanců, se kterými vyráběl dýmky převážně pro americký trh. A to mu bylo jen pouhých 22 let.
Začátkem 80. let však zájem o tento typ dýmek výrazně poklesl a Preben Holm navíc velmi vážně onemocněl. V roce 1985 musel zavřít svou firmu a o čtyři roky později zemřel.
V roce 1983 napsal Preben Holm svou autobiografii – jež tvoří nesmírně zajímavý kus historie – „Samozřejmě, že bych nemohl nikdy tak dobře uspět, kdybych nezaměstnával několik výborných asistentů, obzvláště pak svého hlavního asistenta, jehož jsem zaměstnal, když mu bylo 16 let. Trénoval jsem ho od doby, kdy se z něj stal velký chlapec, a zjistil jsem, že tímto způsobem je možné získat opravdu vynikajícího pomocníka.“ Onen šestnáctiletý chlapec (i když ve skutečnosti mu bylo 17) byl Poul Winslow.
Setkání Poula Winslowa a Prebena Holma
V roce 1967 sháněl Preben Holm pomocí inzerátu učně do své továrny na dýmky. Poul Winslow inzerát uviděl, pomyslel si, že by to mohla být zajímavá práce a rozhodl se, že zkusí získat nabízené místo. Když přišel na pohovor, zjistil, že stejný nápad jako on mělo spoustu mladých chlapců. Preben Holm udělal s každým zájemcem individuální rozhovor a evidentně se domníval, že ten typ učně, kterého hledá, je právě Poul. Místo tedy získal on.
Mladý Poul byl plný optimismu a myslel si, že by mohl rovnou začít s výrobou dýmek. Jeho prvními úkoly ale bylo zametat podlahu a dělat jiné podřadné práce, což pro něj bylo opravdovým zklamáním. Netrvalo ale dlouho, než se začal přímo účastnit i samotné výroby dýmek a Preben Holm si velmi brzy všiml jeho dovedností. Jen o několik málo let později se Poul stal Holmovým asistentem. Je zcela zřejmé, že Preben Holm si Poula hodně vážil. Potvrzuje to například jedna historka z období, kdy musel Poul odejít do armády. Preben Holm mu tenkrát prý nabídl stálý třetinový plat, jen aby se ujistil, že se k němu Poul po skončení povinné služby zase vrátí.
Poul Winslow pracuje na vlastní pěst
Po úspěchu u Prebena Holma se ale vše náhle změnilo – když se totiž Poul v roce 1985 vrátil, zjistil, že továrna je zavřená a že tedy nemá žádné pracovní místo. Bylo to zničující zjištění, ale skrývalo v sobě i možnost splnit si jeden sen – začít pracovat na vlastní pěst. Poul se rozhodl, že si zkusí postavit a zařídit dílnu na svých pozemcích ve Hvidovre. Je samozřejmě dost těžké začít doslova z ničeho a Poul sám říká, že první roky byly hodně tvrdé. Dostalo se mu ale velké pomoci ze Stanwellovy továrny. Jezdil s nimi na výstavy, během nichž dokončoval své rozdělané výrobky, aby se na něj mohli zákazníci během vyřezávání dívat. Tímto způsobem získal možnost nabrat cenné kontakty k prodeji. I navzdory tomu, že Poul na těchto výstavách nemohl své dýmky prodávat, měly pro něj tyto akce nesmírný význam.
Poul má stále svou starou dílnu, jež je připojená k jeho domu. Starou přístavbu pak přestavěl na další malou, ale dobře organizovanou dílnu, kde se svými dvěma pomocníky vyrábí dýmky. Ročně jich vyprodukují přibližně 900. Těžké začátky jsou už dávno pryč a Poul má dnes problémy splnit přání všech svých zákazníků. Jeho dýmky se prodávají v mnoha zemích, nejdůležitější je však Německo, kde je Poul něčím jako žijící legendou. Nejenže o něm často vycházejí články v nejrůznějších časopisech, ale figuruje také v knihách nejznámějšího německého spisovatele detektivních příběhů, Jacquese Berndorfa. Není překvapující, že hlavní postava v jeho detektivkách kouří dýmku, protože to dělá mnoho detektivů. Zajímavé je něco jiného. Když stojí hrdina knihy Jacquese Berndorfa před opravdu složitým problémem, nezapálí si jen tak nějakou obyčejnou dýmku – ne, zapálí si dýmku Winslow. Díky tomu si můžete představit, jak hodně známou a respektovanou osobností Poul Winslow v Německu je.
Zde bych nechla anglický název, protože tento název je v podkapitole uvedený a má svůj určitý význam - Private Collection
Staré dýmky Poula Winslowa jsou označeny oválnou známkou s jeho jménem. V 90. letech se však známka změnila na symbol s vyobrazením originální dýmky svérázného tvaru. Staré a nové dýmky lze také rozlišit na základě jejich náustku. Na starých dýmkách je možné najít jednu stříbrnou tečku (v některých případech i tři ve tvaru trojúhelníku), ale na nových dýmkách jsou vždy tečky dvě, jedna menší a druhá větší.
Ty nejlepší, nejkvalitnější dýmky jsou označeny písmeny P.C. (Private Collection – soukromá sbírka z ang.). Ostatní dýmky jsou pak označovány písmeny A – E, přičemž A se dává těm nejkvalitnějším dýmkám z této skupiny.
Dýmka pro každou peněženku
Poul chce, aby si jeho dýmku mohl dovolit každý kuřák, proto v 90. letech představil světu svou sérii Crown. Poul prohlašuje, že tyto dýmky nejsou o nic horší než originální výrobky Winslow, jen jsou vyřezány z levnějšího kusu kořene vřesovce a náustek není tak pečlivě ručně dělaný.
Umělec mnoha oborů
Poul Winslow se věnuje více zálibám a v některých z nich je opravdu dobrý. Na své straně má i dědičnost; jeho otec i dědeček totiž byli malíři. Poulovo studio je umístěné v další přístavbě na jeho pozemku a naprosto chápu, proč tam Poul tak rád tráví svůj čas. Jeho malby vždy hrají mnoha barvami, které ostatně někdy najdeme i na jeho dýmkách. Poul chce, aby jeho dýmky i jeho malby tvořily světlé místo v každodenní rutině a námaze. Často tak najdeme na jeho výrobcích ozdoby ze dřeva, stříbra, akrylu či štědřence (nádherného dřeva s bohatým zrněním). Poul své dýmky také někdy barví. Používá přitom odstíny od tmavě hnědé až po světle hnědou.
Philip Vigen
Jeho celé jméno zní Jess Philip Vigen Geertsen, ale aby sám sebe odlišil v soukromém a v uměleckém životě, nazývá se Philip Vigen jako výrobce dýmek a Jess Geertsen je pak jeho jméno v soukromí.
Od W. O: Larsena do Pibe-Dan – a pak na vlastní pěst
I Philip Vigen jako mnoho jiných výrobců začínal na pozici učně u W. O. Larsena. Své působení v této dílně začal v roce 1972 a zůstal tam až do zavření dílny na konci 70. let. Pak začal pracovat v Pibe-Dan, kde se kromě oprav věnoval i výrobě svých vlastních dýmek. Dýmky byly někdy označeny jeho křestním jménem, takže první dýmky Ph. Vigen se zrodily právě v tomto období. Ale v roce 1991 se musel zavřít i obchod Pibe-Dan, a protože Philip neměl žádnou vlastní dílnu, začal o své kariéře výrobce dýmek pochybovat.
O rok později navštívil Vigen světové mistrovství v kouření dýmek v Copenhagenu a potkal tam svého kolegu, se kterým pracoval u W. O. Larsena – Petera Hedegaarda. Peter měl prostornou dílnu v Helsingoru, která mohla bez problémů pojmout i dalšího výrobce, a tak nabídl Philipovi, že může pracovat u něj. Vigen tuto nabídku rád přijal, ale protože nechtěl odejít z Copenhagenu, musel denně hodně daleko dojíždět. Z toho důvodu nepřestával hledat vhodné prostory, které by byly blíž jeho domovu. V roce 1992 je konečně našel – v jižní části Copenhagenu. Jednalo se o prostory, které dříve sloužily jako obchod a Vigen pak tento bývalý obchod přestavěl na dílnu.
Dýmky pro Bjarneho
Zhruba o rok později začal Vigen pracovat pro Bjarneho Nielsena. Podle dohody vyráběl Bjarneho nejkvalitnější dýmky, což mu naprosto vyhovovalo. Díky této dohodě se totiž mohl věnovat jen samotné výrobě dýmek a nemusel se tak trápit s žádným marketingem, který nemá zrovna v lásce. Nevýhodou je to, že dýmky jsou označovány Bjarneho jménem a ne jeho, ale to Vigenovi až tak moc nevadí. Nemá totiž touhu být známým umělcem. Stačí mu proto pouhé vědomí, že si lidé jeho dýmek cení.
Když v roce 2008 Bjarne zemřel a prodej jeho výrobků skončil, Vigen s vyřezáváním přestal. Už se nechtěl zaobírat marketingem, a tak si raději vybral jinou práci. Jeho obdivovatelé toho však litují a doufají, že jednou své rozhodnutí opět přehodnotí.
