Pevně rozhodnutý a odhodlaný mladý muž
Tom (narozený v roce 1958) prohlašuje, že dýmky ho fascinovaly už od útlého dětství. Jako malý chlapec se nesmírně rád díval na dýmky ve výlohách obchodů, když se vracel ze školy. Tom vyrůstal v Copenhagenu (jeho rodina se totiž do tohoto města přestěhovala z Koldingu v Jutsku, když mu byl pouhý jeden rok) a tenkrát byly ulice města plné obchodů s tabákem, což znamená, že cesta ze školy trvala malému Tomovi vždy hodně dlouho. Už v takhle raném věku tedy bylo Tomovi jasné, co chce jednou dělat. Jeho záliba nebyla tajemstvím pro jeho rodiče, ani pro učitele, proto nebylo žádným překvapením, že když se ve škole konala nějaká praktická cvičení či workshopy, chtěl je Tom vždy strávit ve workshopu výroby dýmek. Jako místo učení byla stanovená dílna W. O. Larsena. Když tam Tom v první den tréninku šel, měl velká očekávání. U Larsena tehdy pracovalo několik výrobců a Tom byl naprosto nadšený, když je viděl pracovat, protože i když mu do dospělosti a výběru povolání chybělo ještě mnoho let, byl už odhodlaným a naprosto rozhodnutým mladým mužem. Nejenže mu už bylo jasné, co chce dělat, ale měl i zcela jasnou představu o tom, jak to chce dělat. Základnou Larsenovy dílny byla tenkrát absolutní efektivita a účinnost práce, protože tato myšlenka byla v 70. letech v módě. Každá sebekratší fáze procesu výroby dýmky se měřila na stopkách, což se mladému Tomovi vůbec nezamlouvalo. Byl ale od té doby ještě více než kdykoliv předtím odhodlaný a rozhodnutý stát se výrobcem.
Od Anne Julie do Pibe-Dan
Když v roce 1974 Tom dokončil školu, začal pracovat jako učeň v dílně u Anne Julie v Copenhagenu. Jen několik málo let předtím, než se toto stalo, zemřel manžel Anne Julie, legendární výrobce Poul Rasmussen, a ona od té doby najímala nejrůznější umělce a řezbáře, aby dělali práci v dílně. Po nějaké době se i ona sama naučila, jak vyrábět dýmky a její výrobky brzy získaly obrovskou popularitu. Tom musel stejně jako naprostá většina učňů začít nejdřív jen s opravami, což sice není nejoblíbenější činnost, ale určitě je to velmi efektivní způsob, jak se naučit o správné funkčnosti dýmek a jak zjistit, proč se některé dýmky kouří dobře, zatímco s jinými bývají problémy. Tom byl fascinován, když mohl sledovat Anne Julie u soustruhu nebo během pískování a vidět tak, jak se kus surového kořene vřesovce postupně mění a dává vzniknout nádherné dýmce. Pískování je pravděpodobně ta nejvíc strhující část výroby dýmek – je to část, během níž se ustanoví konečný tvar dýmky; tvar, který se pak ještě může kvůli nepěkným tečkám nebo jiným kazům ve dřevě změnit. Nakonec Tom mohl vyzkoušet tuto práci vlastnoručně.
Tom strávil prací u Anne Julie celé tři roky. Pak si našel místo v jednom z nejznámějších obchodů s dýmkami v Copenhagenu; v obchodě Pibe-Dan. I tam dělal opravy, vyrobil ale i několik vlastních dýmek, jenž se v obchodě také úspěšně prodaly. Po třech letech strávených v prodejně Pibe-Dan Tom zatoužil po své vlastní dílně.
První dílna
Dílna nevznikla hned, její realizace zabrala nějaký čas, hlavně proto, že Tom nemohl najít žádné vhodné prostory. Rozhodl se tedy odjet na půl roku do zahraničí. Když se vrátil, pomohl mu jeho přítel Kurt Hansen (také výrobce dýmek, ale už ne aktivní výrobce) a našel mu potřebné prostory v oblasti Taarbak, která leží v severní části Copenhagenu. Na zahradě této dílny žilo velké množství šneků (ang. snails) – Tom říká, že jich tam byly stovky – a tito šneci jej inspirovali při vytvoření stupně hodnocení dýmek snail, což je označení pro jeho nejkvalitnější dýmky. Známku se šnekem ale mohl Tom na dýmky dávat až o něco později, když získal stroj na vyřezávání. Symbol šneka ze stříbrného vlákna také někdy dával na ozdobu taštičky pro dýmky. Tyto ozdoby však byly velmi křehké a Tom už proto bohužel nemá žádnou z taštiček s tímto symbolem.
Tom měl ještě dvě další dílny na dvou různých místech, než se nakonec v roce 2002 usídlil v dílně v Ordrupu, což je severní část Copenhagenu. Na tomto místě jej najdeme i dnes.
Dýmky Sara ELtang
V roce 2005 se zrodila dýmka Sara Eltang, jedná se o sérii dýmek klasických tvarů. Sehnat je můžete v hladkém i pískovaném provedení a s náustkem z akrylu. Jejich roční produkce se pohybuje okolo 500 kusů. Prodávají se pouze v několika vybraných prodejnách po celém světě.
Tomova žena Pia pracuje se svým manželem v dílně a je mimo jiné zodpovědná i za prodej dýmek Sara Eltang. Tom a Pia mají dvě dcery, přičemž ta mladší jim byla inspirací při vymýšlení jména pro tuto sérii.
Je trochu matoucí, že Tom, jenž nemá sebemenší problémy s prodejem svých nejdražších dýmek, nedávno vytvořil i sérii levnějších výrobků. Jedním důvodem je to, že Tom vždy nakupuje velké množství kořene vřesovce, aby pak měl z čeho vybírat při hledání materiálu pro své nejlepší produkty. Mnohem důležitější ale je, že Tom si moc dobře uvědomuje, že ne všichni kuřáci dýmek si mohou dovolit drahou dýmku Eltang, proto jim chce nabídnout vysoce kvalitní výrobek za přijatelnou cenu. To dokazuje, že Tom nemiluje jen svou práci, ale stará se taky pečlivě a s úctou o všechny své zákazníky.
Soren Refbjerg Rasmussen
The Pipe Club of Sweden (švédský dýmkový klub) nabízí svým členům každý rok jednu klubovou dýmku. V roce 2007 byl výrobou této speciální dýmky pověřen Soren Rafbjerg. Dýmka měla mít tvar, na který se Soren specializuje, a sice tvar squat bulldog. Daný rok se prodalo více dýmek než jakýkoliv jiný rok a ohlasy členů klubu byly veskrze pozitivní. Dýmky bylo možné pořídit v hladkém i pískovaném dokončení, jejich umělecké řemeslné zpracování bylo bez chybičky, všechny hladké dýmky měly nádhernou kresbu a každý pískovaný kousek měl zase jasně rozpoznatelný vzor. Ve zkratce; tyto dýmky měly neuvěřitelný úspěch.
Veterán
Soren Rafbjerg Rasmussen (narozen roku 1943) je ve světě dánské výroby dýmek veteránem a na rozdíl od naprosté většiny svých kolegů nikde nepracoval jako učeň předtím, než se osamostatnil. Svou první dýmku vyrobil ve sklepě svých rodičů v roce 1969. A jakmile jednou s výrobou dýmek začal, nemohl už přestat, a tak se této práci věnuje až dodnes.
Od svérázných dýmek ke klasickým tvarům
V 70. letech byly hodně žádané dánské dýmky těch nejrůznějších svérázných podob, obzvláště na trhu ve Spojených státech. Nejdůležitější tehdy bylo, aby měla každá dýmka svůj originální tvar – na světě by se neměly nacházet žádné dva stejné výrobky. Soren byl velmi úspěšný; po dobu několika let zaměstnával 10 lidí a společně s nimi vyráběl 500 dýmek týdně. Na konci 70. let ale poptávka po svérázných dýmkách dramaticky klesla a výrobci, kteří se chtěli dál uživit, museli hledat jinou cestu. V Německu a v Japonsku lidé chtěli i nadále kupovat dánské dýmky, ale na tomto trhu nebylo možné uspět se zvláštními a originálními tvary. Němci a Japonci totiž toužili po klasickém stylu.
Když se nějaký výrobce dlouho věnuje výrobě svérázných tvarů, je poměrně velkou výzvou začít dělat klasické tvary a ne každému se tato změna povede. Soren Rafbjerg byl ale bezpochyby úspěšný. Jeho dýmky jsou od té doby k dostání v klasických tvarech, přesto je v nich ale znát jeho určitý osobní styl.
Rychlý, ale přesný
Během svého dlouholetého působení jako výrobce dýmek vystřídal Soren několik dílen, všechny ale byly situovány v severní části Copenhagenu, konkrétně v oblasti jménem Soborg. Tam se Soren narodil a strávil tam celý svůj život až doteď. Dnes nemá žádné zaměstnance, ale pracuje sám ve velké, prostorné dílně. I on už dosáhl důchodového věku, stejně jako mnoho jiných výrobců však nepřemýšlí o tom, že by přestal pracovat. Někdy si možná vezme den volna a půjde rybařit, což je jeho velká záliba, ale to je vše.
Měl jsem možnost několikrát navštívit Sorena a dívat se, jak pracuje. Na rozdíl od jiných výrobců nemá žádný problém s prací, když jej někdo sleduje. Při práci je neuvěřitelně rychlý, i přesto však dokáže být opatrný. V jednu chvíli se nás dokonce sešlo víc a všichni jsme ho sledovali během výroby dýmky. Soren za ten večer vyrobil tři dýmky tvaru squat bulldog jen proto, aby nám umožnil dívat se zblízka na každý krok jeho práce – opravdu fascinující zážitek.
Kořen vřesovce vysoké kvality
Soren Rafbjerg dlouho působil jako dovozce kořene vřesovce, zejména dovážel dřevo z Korsiky a toto dřevo pak prodával několika skandinávským výrobcům. V roce 2009 ale odešel jeho člověk z Korsiky do důchodu a Sorenovi se nechtělo hledat jiné kontakty. Rozhodl se proto, že s touto částí svého zaměstnání přestane. Jeho vlastní zásoba kořene vřesovce je obrovská a tím pádem se o svůj materiál nemusí starat ještě po dobu několika dlouhých let.
Dýmky pro W. O. Larsena
Celých 15 let vyráběl Soren Rafbjerg dýmky pro obchod W. O. Larsen v Amargetorv v Copenhagenu. Faktem je, že týdně pro ně vyrobil zhruba 50 kusů dýmek, ale tato spolupráce skončila spolu se zavřením obchodu, což se stalo v roce 2005. Dýmky vyráběné pro Larsena byly označovány jednak známkou se jménem obchodu, kromě ní se ale na všech Sorenových dýmkách nacházela i známka Rafbjerg Handicraft Made in Denmark. Ty nejlepší produkty jsou pak navíc označeny i nápisem Straight Grain.
Jeden úspěch vede k dalšímu
Na začátku této podkapitoly jsem se zmínil o dýmce, která v roce 2007 zajistila Sorenovi díky Pipe Club of Sweden úspěch a popularitu. O dva roky později byl Soren opět požádán, aby pro náš klub vyrobil další dýmku. Soren nabídku ochotně přijal a dohodl se s námi, že protentokrát se bude jednat o dýmku tvaru pot. Není žádným překvapením, že se jeho výrobek setkal opět s úspěchem.
Pokračování....
