Copenhagen
Současná vládkyně dánského království, královna Margaret II., může vystopovat své předky až do dávných dob Vikingů, což činí z Dánska nejstarší království na světě. Historie Copenhagenu, hlavního města Dánska, sahá dokonce ještě dále do historie. Jeho původ se odhaduje zhruba na rok 1167, kdy na místě nynějšího hlavního města nechal biskup Absalon postavit hrad. Dnes ale Copenhagen není jen největším městem Dánska, ale díky mostu vedoucímu do švédského města Malmö (tento most byl postaven v roce 2000) je také centrem metropolitní oblasti, která zahrnuje tyto dva národy.
Od konce druhé světové války je Copenhagen centrem výroby dýmek a díky všem slavným výrobcům a mnoha dobrým obchodům s tabákem se toto město stalo oblíbeným cílem pro všechny, kteří se zajímají o dýmky. Bohužel se ale v posledních desetiletích mnoho obchodů muselo zavřít, mezi nimi například i W. Ø. Larsen nebo Pibe-Dan, což jsou obchody s výbornou celosvětovou reputací. V Copenhagenu se ale stále ještě nachází několik výborných obchodů se čtyřmi talentovanými výrobci, toto město tedy jistě stojí za návštěvu a jezdí sem proto mnoho milovníků ručně vyráběných dýmek.
Dýmky Bang
Per Hansen a Ulf Noltensmeier
Bylo, nebylo… Tak začínají všechny známé pohádky, proč tedy touto frází nezačít i příběh ze skutečného života?
Takže…bylo, nebylo, v dánském království žil byl jeden mladý muž, jenž se chtěl naučit vše, co bylo známo o tabáku. Psal se rok 1941, takže není žádné přehánění, když se řekne, že to byla těžká a mizerná doba. Celá Evropa byla zmítaná boji druhé světové války, Dánsko bylo v okupaci a zásoby tabáku, stejně jako zásoby všech ostatních základních zásob nutných pro přežití, byly velmi chudé. Pokud bychom měli věřit slavnému dánskému ilustrátorovi a sloupkaři, Stormu Pedersenovi, můžeme říct, že Dánové kouřili všechno možné, jen ne skutečný tabák. Jeden nebo dva listy tabáku si ale svou cestu do země přeci jen musely najít, protože Svend Bang, mladý hrdina našeho příběhu, si našel práci u jednoho dovozce a velkoobchodníka s tabákem. Tam se o tabáku naučil tolik, že si ho po válce vzali do obchodu W. Ø. Larsen, což je slavný a uznávaný obchod s tabákem v centru Copenhagenu.
V obchodě W. Ø. Larsen se Svend Bang naučil o tabáku a o jeho pěstování ještě víc a byl mu proto přidělen úkol založit novou dílnu na výrobu dýmek, která by byla blízko obchodu a zaměstnanci by tak mohli navzájem spolupracovat. Po nějaké době, kdy se Svendu Bangovi dařilo, zatoužil jako každý správný businessman s ambicemi po samostatnosti. První příležitost se mu naskytla roku 1968, kdy se mu povedlo zabezpečit si licenci na prodej tabáku Astley v Dánsku. Obchod Svenda Banga se brzy stal místem setkávání všech obyvatel města, kteří měli rádi dýmky a tabák . A tabákové směsi značky Astley si rychle získaly oblibu.
Dýmky Bang
Svend Bang za nějakou dobu otevřel i svou vlastní dílnu, která ale ze začátku sloužila spíše jako jakýsi zákaznický servis, kde si lidé mohli nechat spravit své poškozené dýmky. V roce 1970 se zaměstnancem dílny stal i mladý muž jménem Per Hansen , k němuž se po nějaké době přidal další mladík, Ulf Noltensmeier . Kromě oprav se začali věnovat i výrobě vlastních dýmek, a tak začala éra dýmek Bang.
V roce 1976 pak Svend Bang zavřel svůj obchod a přestěhoval dílnu do prostornější budovy.
Je přirozené, když vás napadne, že ze začátku vyráběl dýmky Bang sám Svend, tak to ale není. Výrobu dýmek měl sice rád, moc mu to ale nešlo. Většinou si byl svých limitů dobře vědom, pokud se ale někdy nechal unést, Per a Ulf jej nasměrovali zpět a poradili mu, ať se drží toho, v čem je opravdu dobrý – a sice vedení obchodu a prodeji.
V roce 1984 se Svend Bang rozhodl odejít do důchodu a vedení společnosti tak převzali Per a Ulf. Svend si mohl svůj důchod užívat celých devět let. Během té doby se například hodně věnoval své obrovské sbírce známek. V roce 1993 pak Svend Bang zemřel a svět tak ztratil jednoho úžasného muže s mnoha neobvyklými a odvážnými nápady.
Per Hansen (narozený roku 1948) je profesí elektrikář, ale odjakživa se zajímal o umění řemeslné práce a strávil proto mnoho svého volného času výrobou dýmek. Potřebný materiál si kupoval od jednoho výrobce dýmek Hanse Hartmanna , který mu dával i mnoho cenných rad. Poté Per pracoval s Prebenem Holmem , ale tato spolupráce trvala jen chvíli, protože pak ho už v roce 1970 najal Svend Bang.
Ulf Noltensmeier se narodil ve stejném roce jako Per a své první dýmky začal vyrábět během vojenské služby, která ho příliš nebavila. Poté také nějakou dobu spolupracoval s Prebenem Holmem. Během této několikaměsíční spolupráce narazil na Pera Hansena, jenž se pak stal jeho oddaným přítelem a kolegou. Po více jak roční práci s Anne Julie byl nakonec najat Svendem Bangem. To se stalo v roce 1971. Tým Bang byl tedy od této chvíle kompletní.
Per Hansen a Ulf Noltensmeier si navzájem výborně rozuměli a rádi spolu pracovali. Oba dva měli stejný postoj k výrobě dýmek a měli stejné ambice – vyrábět dýmky té nejvyšší možné kvality, a to i na úkor množství vyrobených produktů. Někdy ale měli problém přesvědčit v tomto ohledu svého šéfa. Svend Bang byl totiž především businessman a někdy po nich proto chtěl, aby vyrobili více dýmek, i když budou (co se týče jejich kvality) o něco horší. Jedním příkladem jejich rozepří může být například otázka výroby náustku. Zatímco Per a Ulf byli přesvědčení, že dýmky Bang mohou být vybaveny jen ručně dělaným náustkem, Svend se domníval, že taková výroba jen zbytečně zabírá strašnou spoustu času. Svend se tehdy nepochybně srovnával se svým předchozím zaměstnavatelem, W. Ø. Larsenem, který měl v té době velkou prosperující dílnu s mnoha výrobci produkujícími velké množství dýmek.
Per a Ulf však hledali svou inspiraci ve výrobcích Sixtena Ivarssona a Svend Bang brzy zjistil, že dýmky vyřezávané jeho dvěma talentovanými výrobci byly hodně ceněné pro svou kvalitu a vysokou řemeslnou hodnotu. Dýmky S. Bang si postupně vydobyly dobrou reputaci, a proto nebylo těžké je prodat, a to i navzdory jejich ceně, jež převyšovala cenu naprosté většiny jiných dýmek. Svend Bang musel uznat, že kvalita se z dlouhodobého hlediska prostě vyplatí.
Dva nezávislí výrobci dýmek
Per a Ulf pracují samostatně a každý z nich vyrábí dýmky bez jakéhokoliv vlivu toho druhého. Práce s druhým člověkem v tak úzkém vztahu ale bezpochyby přináší jednu podstatnou výhodu – když si s čímkoliv nevíte rady, vždy je tu někdo, koho se můžete zeptat. Per je například považován za mistra v pískování. Per a Ulf využívali, stejně jako mnoho jiných výrobců dýmek té doby, prvotřídní vybavení Stanwellovy továrny, ale protože chtěli mít kontrolu nad každým krokem procesu výroby, Per bral jejich výrobky do továrny vždy osobně a sám prováděl veškeré potřebné pískování – ale protože v roce 2009 byla Stanwellova továrna zavřená, musí je nyní nosit do dílny Hanse Formela Nielsena. Per říká, že je s vybavením dílny velmi spokojený a domnívá se, že je dokonce lepší než ve Stanwellově továrně.
Per i Ulf jsou velmi nadanými stříbrotepci, proto často používají jako ozdoby stříbrné kroužky. Všechny náustky jsou vyrobeny z ebonitu – ne z akrylu, umělého jantaru nebo něčeho podobného. A všechny náustky jsou samozřejmě ručně dělané. Každý rok jich tito dva významní umělci vyrobí zhruba 300.
Označování
Dýmky Bang byly odjakživa označovány oválnou známkou S.Bang Copenhagen. Když v roce 1948 Per a Ulf převzali vedení obchodu, rozhodli se ponechat si jméno Bang, i když jednu malou změnu přeci jen udělali: Copenhagen zaměnili za København, což je dánská verze názvu města. Pod oválem je pak ještě známka Handmade in Denmark (ručně vyrobené v Dánsku).
Existuje tu ale rozdíl v označování dýmek, které se prodávají v Evropě, a mezi těmi, jenž se posílají na trh do Spojených států. Evropské dýmky jsou totiž rozlišovány pomocí čísel 5 – 9 a také pomocí písmen A, B, C, aby se tak mohly vyčlenit ty nejkvalitnější výrobky. Dýmky posílané do USA se však nijak nerozlišují, jen se pomocí čtyř číslic označí jejich rok výroby a najdeme na nich i iniciály výrobců (PH či UN). Dýmky ale někdy neočekávaně překročí se svými majiteli hranice a může se tedy stát, že produkty označené evropským stylem skončí v USA, či naopak.
Opravdová láska pro výrobu dýmek
Téměř všichni výrobci dýmek jsou klidní, vyrovnaní a příjemní lidé a Per s Ulfem jsou toho jistě dobrým příkladem. Když jsem je byl navštívit, vždy přestali pracovat a našli si čas na to, aby mi odpověděli na všechny mé otázky a aby mi ukázali vše, co jsem chtěl vidět. Tomu říkám opravdu vstřícný přístup!
Per a Ulf se už nacházejí v téměř důchodovém věku, ale vůbec nepřemýšlí o tom, že by s prací skončili. S tímto fenoménem se ostatně setkáme u většiny výrobců dýmek. Per i Ulf svou práci milují a dokud budou zdraví a v kondici, budou s výrobou dýmek pokračovat. A jejich obdivovatelé z celého světa jsou za to nesmírně vděční.
Místo setkání
Už po mnoho let pravidelně navštěvuji dílnu Toma Eltanga, protože na tomto místě se neustále něco děje. Někdy se v dílně instaluje nový přístroj, někdy Tom začne něco přestavovat (Tom má totiž neustále mnoho nápadů a nutkání pro nejrůznější změny), jindy za ním do jeho dílny přijede výrobce z úplně jiného kouta světa a jindy se u něj zase zastaví na krátké popovídání jeden z řezbářů z okolí. Někdy se také sejde více z těchto zmíněných událostí naráz. Tom je ale vždy naprosto klidný, na všechny okolo sebe se usmívá a nevykazuje žádné známky toho, že by byl ve stresu. Jeho postoj k životu nejlépe dokazuje jeho motto: „Je dobré být výrobcem dýmek.“ A v případě Toma si můžete být jistí, že své motto nebere jen jako prázdný slogan. Když ale vidím, jak je Tom aktivní a stále něco plánuje, musím se sám sebe ptát: „Kde bere čas na výrobu dýmek?“
Není vůbec nadsazené prohlásit, že Tomova dílna se stala oblíbeným místem pro setkávání. Tom má velké množství přátel mezi výrobci dýmek a mnoho z nich ho pravidelně navštěvuje. Mezi jeho hosty najdeme i mladé talentované výrobce, kterým Tom pomáhal a radil na začátku jejich kariéry. Častými návštěvníky jsou ale i umělci z dalekých koutů světa – jedná se například o výrobce dýmek z Japonska, velkoobchodníka z Číny, sběratele ze Spojených států nebo prostě jen o jednoho z jeho přátel žijících v nějaké vzdálené exotické zemi. Když se tedy bavíme o Tomu Eltangovi, musíte dát rozhodně stranou běžně uznávanou představu výrobce dýmek, jenž sám pracuje celý den zavřený ve své dílně.
Tom však vyrábí opravdu nádherné dýmky, musel jsem se ho proto zcela upřímně zeptat: „Kdy máš vlastně čas na výrobu dýmek?“ „Pozdě večer – rád pracuji v noci,“ odvětil mi a po chvíli ještě dodal, „a když pracuji, umím být hodně rychlý.“ A rychlý tedy Tom bezpochyby je!
Tom Eltang
Je dobré být výrobcem dýmek
Není o tom pochyb – Tom opravdu miluje svou práci. Dýmky vyrábí celý svůj život, počítáno od doby, kdy si začal vydělávat. Znamená to, že tuto práci dělá už více jak 30 let, a přesto je touto činností fascinován úplně stejně jako na začátku. Když například narazí na nějaký kus briaru s opravdu hezkou kresbou, vezme si ho domů a položí si jej na noční stolek. Na výjimečný kus dřeva se tedy dívá těsně před usnutím, ale také ihned po probuzení. Pro Toma prostě není výroba dýmek jen prací, je to pro něj životní styl.
Pokračování...
