Je dobré být výrobcem dýmek! Tahle fráze ztělesňuje nadšenou a zapálenou osobnost. Tuto frázi s oblibou používá výrobce dýmek Tom Eltang a není žádných pochyb o tom, že myslí zcela vážně vše, co říká. Tom má svou práci rád, a to si ji užívá už pěkných pár let – dýmky vyrábí nepřetržitě již 30 let. Toto své malé výročí chtěl nějak oslavit. Otázka byla: Jak? Party je určitě dobrý nápad, Tom ale chtěl, aby to byla originální oslava. Nějaká, jakou ještě nikdo předtím nezažil a kterou by si každý mohl užít a na dlouho zapamatovat.
Tom zná nejen všechny výrobce ve Skandinávii, ale i téměř všechny uznávané řemeslníky svého oboru ze všech koutů světa. Všechny tyto známé chtěl pozvat na svou unikátní oslavu. A když se sejde více výrobců dýmek na jednom místě, co asi mohou logicky dělat? Vyrábět dýmku, samozřejmě. Velmi speciální dýmku.
Brzy se rozeslaly pozvánky po celém světě, všem výrobcům i lidem pohybujícím se v tabákovém průmyslu. Protože na oslavu mohl přijít každý z pozvaných, počítalo se v onen den, na konci října roku 2004, s příchodem velkého množství lidí. Vyrobit dýmku zabere hodně času, všichni výrobci proto byli pozvaní už na druhou hodinu odpoledne.
Tom má sice opravdu hodně velkou dílnu, není ale přeci jen dost velká na to, aby pojmula tolik hostů naráz. Důležité také je, že hladoví řemeslníci špatně pracují, takže bylo nutné zajistit i dostatek jídla. V Dánsku je na podzim poměrně mrazivé počasí, proto se na plochu před dílnou postavil prostorný rozkládací přístřešek. Navíc platí i to, že výrobce, který má žízeň, také nepracuje s tím pravým zápalem. Bylo tedy jasné, že na oslavě nesmí chybět bar. Tom a jeho žena Pia tedy našli místo i pro něj. Nakonec už scházeli jen hosté.
A co bychom řekli ohledně dýmky? Tato dýmka musela být speciální, přičemž řezbáři měli na její výrobu jen jeden jediný pokus. Nebyl čas na to, aby s výrobou začali znovu, kdyby se cokoliv nepodařilo. Prvním úkolem bylo najít kus opravdu výjimečně kvalitního briaru. Tento delikátní problém byl svěřen do rukou opravdového experta, výrobce dýmek a dodavatele briaru, Romea Domenica z Itálie. Tom zavolal Mimmovi, jak se Domenicovi přezdívá, a řekl mu, ať pro něj najde ten nejlepší kus briaru, jaký je vůbec k sehnání. Měl by to být kus bez jakýchkoli kazů a s nejlepším zrněním, prostě kus dřeva, jaký svět ještě neviděl. Tom vydal jasné příkazy: „Najdi to, přileť do Dánska a nespouštěj z toho oči, dokud to nebude u mě v dílně.“ Nevím, jestli Mimmo dobře spal poté, co dotelefonoval s Tomem, rozhodně ale vypadal unaveně, když k němu přijel. Neskutečně se mu ulevilo, když zjistil, že je Tom spokojen. Poprvé po dlouhých týdnech si pak mohl Mimmo konečně odpočinout a klidně spát.
V den D bylo vše připraveno. Stan byl postavený, jídlo hotové, bar zásoben mnoha druhy nápojů a nejdůležitější bylo, že onen speciální kus briaru byl připraven proměnit se v krásnou dýmku. Chvíli po poledni přijeli první hosté z Dánska, Japonska, Německa, Spojených států a několika dalších zemí. Všichni byli vřele uvítáni, bylo jim nabídnuto pití, staří přátelé se smíchali s novými a atmosféra oslavy už byla více jak evidentní.
Ve tři hodiny pak začala výroba dýmky. Opravdový veterán v oblasti vyřezávání dýmek, Hans Nielsen (spíše známý jako Former), přijal úlohu vůdce celé práce. Další řemeslník s mnoha zkušenostmi, Jess Chonowitsch, dostal privilegium začít s vyřezáváním. Mohl tedy rozhodnout, jaký tvar bude dýmka mít. Tlak během práce v těchto podmínkách, kdy celý průběh sledovali zkušení výrobci, 4 kamery a několik fotografů, byl obrovský. Ale Jess je opravdový mistr. Během chvíle se dostal do jakéhosi meditativního stavu a pracoval stejně, jako kdyby byl u sebe doma ve své vlastní dílně. Po chvíli jsme všichni pochopili, že dýmka bude mít tvar rohu.
Vyvrtání dýmky je vždy velkou výzvou a vyvrtání téhle konkrétní dýmky bylo ještě větší výzvou. Důvěru ve vykonání tohoto úkolu dostal Tonni Nielsen, dánský řezbář žijící v Kentucky. Svou část práce odvedl výrobně. Během své práce neodložil ani jednou svou dýmku z úst.
Každá dýmka potřebuje náustek, ale ze všeho nejdřív se musí udělat čep. Tohoto úkolu se zhostil Kent Rasmussen. Náustek, který by seděl do dýmky, pak vyrobili Teddy Knudsen a Poul Ilsted.
Peter Hedegaard pak předvedl své umění s pilníkem, když kousek po kousku vyřezal skus přesně do takové velikosti, aby byl příjemný v ústech. Dalším krokem bylo obrousit náustek, což úspěšně dokončil Ulf Noltensmeier (Bang) společně s Peterem Heeschenem a Sørenem Refbjergem.
Dýmka už byla téměř hotová, i tak ale ještě zbývalo několik hodin práce. Broušení je totiž časově velmi náročná část výroby.
S broušením začal Kurt Balleby. Za ním pak následovali Erik Nielsen, Bjørn Thurman, Dura Semjaniv, Peter Hedinga Bengt Carlson.
Potom přijela starší dáma, významná osobnost dánské výroby dýmek, Anne Julie. Ve své červené čapce působila v dílně jako květina. A květina po ní zůstala i na dýmce. Protože je nadaná umělkyně, rozhodla se, že na zadní část hlavičky vyřeže růži. Když dokončila svou práci, promluvila na Tomovu čest o svobodě, kterou výrobci dýmek mají. V tuhle jedinou chvíli bylo v dílně za celý den naprosté ticho.
Přestože hostitel slavil své narozeniny, musel se také účastnit práce. Tom přijal zodpovědnost za časově náročný proces barvení dýmky. Barvení vyžaduje mezi jednotlivými aplikacemi mořidla hodně broušení.
Tomovi asistovali ještě Arne Urup, který běžně pracuje spíše s mořskou pěnou, Joao Reis, Jan Wideløw a Rainer Barbiz Německa. Potom Kurt Hansen vyleštil náustek.
Former, který celou dobu vedl veškeré práce, pak musel udělat další část výrobního procesu – ohnout náustek.
Jako poslední už zbývalo jen udělat test dýmky pomocí čističe. Důvěru k provedení tohoto úkolu získal Bo Nordh. Poté umístil dýmku slavnostně do obalu.
Bylo jedenáct hodin. Po sedmi hodinách nepřerušované práce byla vytvořena dýmka, která byla vyrobena nejoriginálnějším způsobem na světě. Tato dýmka má mnoho drobných a precizních efektů, které vznikly rukama dvaceti pěti nejproslulejších řezbářů.
Všichni, kteří se nějakým způsobem zúčastnili výroby, dali na kus briaru své známky a podepsali se na papyrus. Dýmka se nakonec v únoru roku 2005 prodala na eBay za 9 887 $. Kupcem byl časopis Pipes & Tobaccos, takže dýmku si nyní můžete prohlédnout v jejich muzeu v Severní Karolině ve Spojených státech. peníze se využily na financování stránky pro výrobce dýmek, která slouží také jako profesionální fórum pro výměnu názorů a informací o tomto speciálním druhu řemeslné práce.
