Zvláště u dostupnějších doutníků nižší cenové kategorie je celkem běžné, že se na krycích listech objevují různé barevné kaňky nebo tečky. S tímhle moc nenaděláme, tabák je stále jen přírodní materiál a listy podléhají mnoha různým vlivům. Tedy nezbývá, než si k doutníku čichnout a případně zkontrolovat humidor.
Nemá smysl řešit neřešitelné, protože někdy dochází k tomu, že se na doutníku opakovaně objevují a zase mizí bílé stopy. Jindy jsou to světlé skvrnky kontrastující s barvou krycího listu a někdy nás mohou vyděsit zelené kaňky.
Tedy si předně musíme přiznat, že příroda tabákový list nezamýšlela jako dokonalý produkt, který poručí větru dešti. Takže je na nás, jak se k tomu postavíme – pokud doutník voní, respektive produkuje typické syrové aroma koniny, je vše v pořádku. Zpozornět bychom měli ve chvíli, kdy páchne hnilobou, jsou na něm patrné černé skvrny nebo se kroutí.
Jinak je vše obvykle v pořádku a vše se dá jednoduše vysvětlit.
- světle hnědé nebo okrové tečky – obvykle se jedná o zaschlé kapky vody ze sušírny, kdy se z listu během příprav voda nestihla vypařit.
- světle až tmavě zelené tečky – obvykle se jedná o vysrážený chlorofyl, následek nesprávné přípravy listu nebo nadměrné množství této látky v listu.
- bílé tečky nebo krystalky – takzvaná bílá plíseň avizuje nejlepší kondici doutníku a je důkazem zrání. Jedná se o kombinaci rozkládajících se cukrů a olejů, látek tabáku vlastních, které způsobují, že dochází k zvýraznění chuti. Doutník během svého života dozrává a jedním ze znaků „dospělosti“ je právě bílý až šedivý povlak. Znalci tyto doutníky považují za klenoty a doporučují jako pravý požitek. Přesto stačí jen doutník lehce otřít navlhčeným ubrouskem nebo hadříkem a je po potížích. Kouř je bohatší o tóny tlejícího listí a lehké náznaky zeminy. Vlastně se dá říct, že takto vyzrálý doutník věrně vystihuje podzimní atmosféru.
- šedivé až tmavé kuličky – pokud se na doutníku vyskytují chlupaté kuličky a celkově doutník spíš páchne, je na místě doutník pořádně prohlédnout a zkontrolovat humidor. Mikroskop nejspíš nepatří k běžné výbavě domácnosti, takže nezbývá, než se spolehnout na vlastní úsudek. Doutník voní, když aroma připomíná koninu, maštal nebo třeba koňský koblih. Opačně páchne a naznačuje nebezpečí, pokud tmavne a skvrny jsou černé. Tehdy je aroma hnilobné a skutečně odpudivé.
Dobrá rada? Doutníky pokud možno kontrolujeme a dbáme na jejich kondici. Větráme humidor a udržujeme správné klima uvnitř. Zbytečně nepanikaříme, pokud je třeba, spojíme se s odborníky na konzultaci. Pokud nemusíme nebo nechceme, doutníky, které v nás nevzbuzují důvěru či se nám nelíbí, jednoduše přejdeme a vybereme si jiné.
Nemá smysl řešit neřešitelné, protože někdy dochází k tomu, že se na doutníku opakovaně objevují a zase mizí bílé stopy. Jindy jsou to světlé skvrnky kontrastující s barvou krycího listu a někdy nás mohou vyděsit zelené kaňky.
Tedy si předně musíme přiznat, že příroda tabákový list nezamýšlela jako dokonalý produkt, který poručí větru dešti. Takže je na nás, jak se k tomu postavíme – pokud doutník voní, respektive produkuje typické syrové aroma koniny, je vše v pořádku. Zpozornět bychom měli ve chvíli, kdy páchne hnilobou, jsou na něm patrné černé skvrny nebo se kroutí.
Jinak je vše obvykle v pořádku a vše se dá jednoduše vysvětlit.
- světle hnědé nebo okrové tečky – obvykle se jedná o zaschlé kapky vody ze sušírny, kdy se z listu během příprav voda nestihla vypařit.
- světle až tmavě zelené tečky – obvykle se jedná o vysrážený chlorofyl, následek nesprávné přípravy listu nebo nadměrné množství této látky v listu.
- bílé tečky nebo krystalky – takzvaná bílá plíseň avizuje nejlepší kondici doutníku a je důkazem zrání. Jedná se o kombinaci rozkládajících se cukrů a olejů, látek tabáku vlastních, které způsobují, že dochází k zvýraznění chuti. Doutník během svého života dozrává a jedním ze znaků „dospělosti“ je právě bílý až šedivý povlak. Znalci tyto doutníky považují za klenoty a doporučují jako pravý požitek. Přesto stačí jen doutník lehce otřít navlhčeným ubrouskem nebo hadříkem a je po potížích. Kouř je bohatší o tóny tlejícího listí a lehké náznaky zeminy. Vlastně se dá říct, že takto vyzrálý doutník věrně vystihuje podzimní atmosféru.
- šedivé až tmavé kuličky – pokud se na doutníku vyskytují chlupaté kuličky a celkově doutník spíš páchne, je na místě doutník pořádně prohlédnout a zkontrolovat humidor. Mikroskop nejspíš nepatří k běžné výbavě domácnosti, takže nezbývá, než se spolehnout na vlastní úsudek. Doutník voní, když aroma připomíná koninu, maštal nebo třeba koňský koblih. Opačně páchne a naznačuje nebezpečí, pokud tmavne a skvrny jsou černé. Tehdy je aroma hnilobné a skutečně odpudivé.
Dobrá rada? Doutníky pokud možno kontrolujeme a dbáme na jejich kondici. Větráme humidor a udržujeme správné klima uvnitř. Zbytečně nepanikaříme, pokud je třeba, spojíme se s odborníky na konzultaci. Pokud nemusíme nebo nechceme, doutníky, které v nás nevzbuzují důvěru či se nám nelíbí, jednoduše přejdeme a vybereme si jiné.
