Dnes žijeme ve zlaté době kouření dýmek. Dobře organizovaný odborný obchod nabízí množství dýmkových tabáků ve všech úpravách a v různých směsích. K tomu přichází ještě nekonečná řada různých značek tabáku, které jsou pečlivě voleny a odpovídají téměř každé chuti.
Ale právě zde leží problém mnoha kuřáků. Při představování nového druhu tabáku bijí do očí především slova „příjemný, studený kouř, pečlivý výběr" případně další podobné atributy, takže bychom si skoro mohli myslet, že všechny tabáky chutnají stejně. Avšak skutečnost je jiná a pojmy jako „Latakia" nebo „Cake cut" zmatou kupujícího ještě více. K tomu, abychom zvolili vhodný tabák pomůže, když budeme něco málo vědět o tabákových rostlinách, o tom, co vlastně do našich dýmek dáváme.
Tabák je stejně jako rajče nebo brambor jednoletou lilkovitou bylinou. Na počest Jeana Nicota, který údajně přivezl tyto rostliny do Francie, dali jí botanici jméno Nicotiana. Z asi šesti druhů těchto rostlin je nejdůležitější Nicotiana taba-cum, která dodává hlavni část cigaretového, doutníkového a dýmkového tabáku.
Tabák je citlivá, náročná rostlina, která prospívá jen v přiměřeně teplých pod-nebních oblastech. Potřebuje hlubokou, výživnou půdu a především hodně vody. Dnes se pěstuje tabák ve více než 100 zemích. Světově největší pěstitel s e-normní vlastní spotřebou je Čína, následována USA, Indií, Brazílií a Indonézií. Výsev tabáku probíhá na záhonech - je to těžký úkol při nepatrné velikosti semen (cca 12 000 jich váží jeden gram). Po zhruba čtyři týdny jsou malé rostlinky pěstovány pod foliemi, po dalších čtyřech týdnech nastává pěstování na poli. Až do sklizně jsou nutné různé práce. Doba sklizně se řídí požadovanou zralostí, která je přirozeně závislá na klimatu a druhu tabáku. Zatímco se tabák pro doutníky sklízí krátce před plnou zralostí, nechává se tabák pro dýmky plně vyzrát.
Sušení a fermentace
Stejně jako má pro konečné kuřácké vlastnosti dýmky rozhodující význam sušení briarového dřeva, tak má na chuť a aroma tabáku, kterým plníme hlavičku dýmky veliký vliv sušení a fermentační proces. Při sušení tabáku jsou podle kraje a druhu tabáku používány různé metody:
1) Sušení na vzduchu (Air curing). Při přírodním sušení vzduchem jsou listy tabáku zavěšeny jeden až dva měsíce v dobře větraných kůlnách a sušeny čerstvým vzduchem. Touto metodou jsou sušeny cigaretové tabáky, Burley a tmavé tabáky.
2) Sušení horkým vzduchem (Flue curing), Zde je proces sušení urychlován tím, že se teplota sušících kůlen zahřívá horkým vzduchem. Vedle úspory času není při tom tak silně odbouráván přírodní listový cukr. Tímto postupem se získávají nejčastěji světlé tabáky, např. Virginia.
3) Sušení nad ohněm (Fire curing). Při této tradiční metodě jsou listy sušeny nad otevřeným ohněm. Metoda je používána u amerického Kentucky a u Latakie.
4) Sušení na slunci (Sun curing). Sušení na slunci je specialitou orientálních tabáků.
Po sušení jsou tabákové listy ukládány k důležité fázi zrání. Tmavé a orientální tabáky prodělávají nyní fermentaci, světlé tabáky jen jednoduché stárnutí. Teprve v tomto stadiu začínají listy získávat své charakteristické aroma. Při fermentaci jsou odbourávány nežádoucí látky, např. bílkoviny, jsou odstraněny poslední zbytky cukrů a chlorofylu a snížen obsah nikotinu.
Od pěstitele do továrny
Jakost a charakteristika surového tabáku je stejně jako u vína rozdílná v každém roku sklizně. Nákupčí tabákových továren v Evropě a USA jsou proto téměř celý rok na cestách, aby nakoupili odpovídající druhy a jakostní třídy. Často jsou odpovídající volby zajišťovány smlouvami, především v USA jsou však nákupy prováděny na aukcích. Aby tabákové továrny udržely chuť a kvalitu svých produktů na stejné úrovni, musí po každé sklizni měnit složení svých směsí a tedy také své nákupy.
Jak se s nakoupeným surovým tabákem dále nakládá, to Je již další obsáhlá
kapitola.
Fritz Sommer
Ale právě zde leží problém mnoha kuřáků. Při představování nového druhu tabáku bijí do očí především slova „příjemný, studený kouř, pečlivý výběr" případně další podobné atributy, takže bychom si skoro mohli myslet, že všechny tabáky chutnají stejně. Avšak skutečnost je jiná a pojmy jako „Latakia" nebo „Cake cut" zmatou kupujícího ještě více. K tomu, abychom zvolili vhodný tabák pomůže, když budeme něco málo vědět o tabákových rostlinách, o tom, co vlastně do našich dýmek dáváme.
Tabák je stejně jako rajče nebo brambor jednoletou lilkovitou bylinou. Na počest Jeana Nicota, který údajně přivezl tyto rostliny do Francie, dali jí botanici jméno Nicotiana. Z asi šesti druhů těchto rostlin je nejdůležitější Nicotiana taba-cum, která dodává hlavni část cigaretového, doutníkového a dýmkového tabáku.
Tabák je citlivá, náročná rostlina, která prospívá jen v přiměřeně teplých pod-nebních oblastech. Potřebuje hlubokou, výživnou půdu a především hodně vody. Dnes se pěstuje tabák ve více než 100 zemích. Světově největší pěstitel s e-normní vlastní spotřebou je Čína, následována USA, Indií, Brazílií a Indonézií. Výsev tabáku probíhá na záhonech - je to těžký úkol při nepatrné velikosti semen (cca 12 000 jich váží jeden gram). Po zhruba čtyři týdny jsou malé rostlinky pěstovány pod foliemi, po dalších čtyřech týdnech nastává pěstování na poli. Až do sklizně jsou nutné různé práce. Doba sklizně se řídí požadovanou zralostí, která je přirozeně závislá na klimatu a druhu tabáku. Zatímco se tabák pro doutníky sklízí krátce před plnou zralostí, nechává se tabák pro dýmky plně vyzrát.
Sušení a fermentace
Stejně jako má pro konečné kuřácké vlastnosti dýmky rozhodující význam sušení briarového dřeva, tak má na chuť a aroma tabáku, kterým plníme hlavičku dýmky veliký vliv sušení a fermentační proces. Při sušení tabáku jsou podle kraje a druhu tabáku používány různé metody:
1) Sušení na vzduchu (Air curing). Při přírodním sušení vzduchem jsou listy tabáku zavěšeny jeden až dva měsíce v dobře větraných kůlnách a sušeny čerstvým vzduchem. Touto metodou jsou sušeny cigaretové tabáky, Burley a tmavé tabáky.
2) Sušení horkým vzduchem (Flue curing), Zde je proces sušení urychlován tím, že se teplota sušících kůlen zahřívá horkým vzduchem. Vedle úspory času není při tom tak silně odbouráván přírodní listový cukr. Tímto postupem se získávají nejčastěji světlé tabáky, např. Virginia.
3) Sušení nad ohněm (Fire curing). Při této tradiční metodě jsou listy sušeny nad otevřeným ohněm. Metoda je používána u amerického Kentucky a u Latakie.
4) Sušení na slunci (Sun curing). Sušení na slunci je specialitou orientálních tabáků.
Po sušení jsou tabákové listy ukládány k důležité fázi zrání. Tmavé a orientální tabáky prodělávají nyní fermentaci, světlé tabáky jen jednoduché stárnutí. Teprve v tomto stadiu začínají listy získávat své charakteristické aroma. Při fermentaci jsou odbourávány nežádoucí látky, např. bílkoviny, jsou odstraněny poslední zbytky cukrů a chlorofylu a snížen obsah nikotinu.
Od pěstitele do továrny
Jakost a charakteristika surového tabáku je stejně jako u vína rozdílná v každém roku sklizně. Nákupčí tabákových továren v Evropě a USA jsou proto téměř celý rok na cestách, aby nakoupili odpovídající druhy a jakostní třídy. Často jsou odpovídající volby zajišťovány smlouvami, především v USA jsou však nákupy prováděny na aukcích. Aby tabákové továrny udržely chuť a kvalitu svých produktů na stejné úrovni, musí po každé sklizni měnit složení svých směsí a tedy také své nákupy.
Jak se s nakoupeným surovým tabákem dále nakládá, to Je již další obsáhlá
kapitola.
Fritz Sommer