Flake tabák ve víru historie
Není jisté, kdy a kde byl poprvé vyroben flake tabák, ale z faktů víme, že lisovaný tabák se začal používat proto, aby vyřešil hlavní problém toho času v zemi s bohatými námořnickými tradicemi. Vraťte se v čase o nějakých 300 až 400 let zpátky a zjistíte, že kouření dýmek bylo nejčastějším způsobem, jakými si lidé užívali tabák – a námořníci byli v této oblasti těmi nejvíce nenasytnými a chtivými konzumenty.
Kouření dýmek bylo obzvláště vážené hlavně mezi námořníky – ale byly tu problémy se skladováním tabáku. Na naší cestě zpět do historie tabáku zjišťujeme, že nejvíce se používal stáčený a nesvázaný tabák. Na dlouhých plavbách se ale tabák po určité době vysušil a znehodnotila se tak jeho chuť. Mnoho námořníků se pokoušelo tabák zvlhčovat vodou, aby tomuto problému předešlo, zatímco jiní zkoušeli balit tabák do plátna a zapečetit jej tekutým dehtem, aby zachovali jeho přirozenou vlhkost. Není pochyb o tom, že to skutečně pomohlo udržet určitou úroveň vlhkosti, ale zjistilo se, že když se pak tabák kouřil, měl silnou příchuť dehtu. Když to srovnáme s tabákem, který známe dnes, kouření takového tabáku muselo být poměrně nepříjemným zážitkem a určitě se to nedalo srovnat s potěšením, které by měl dobrý tabák přinést. Jiní experimentovali s tvorbou nálevu z vody a cukru. Do vařící vody dali cukr a vzniklým nálevem pak tabák zalili. Tato metoda zaručila lepší chuť tabáku a delší udržení jeho vlhkosti. Nálev z vody a cukru se choval jako slaný nálev a způsobil, že tabák byl „mastný“. Když jste tabák potom zmačkali rukama, zmenšil se jeho povrch, a proto tak rychle nevyschl. Takto zmačkaný tabák zároveň zabíral méně místa, což byla na přeplněné lodi obrovská výhoda. Takto pomáhal nálev z cukru udržet po delší dobu vlhkost tabáku.
Zkušenost s cukrovým nálevem nakonec díky své účinnosti ovlivnila tabákové továrny a po mnoha neúspěšných pokusech byly nakonec připravené na prodej první lisované kostky tabáku. Neví se, jaká továrna nebo země si může připsat zásluhu za „vynález“ flake tabáku, ale námořníci si teď mohli koupit už předem vylisovaný tabák – a tento tabák byl vylisovaný podstatně lépe a kvalitněji, než když to dělali ručně. Takže námořníci nakonec měli tabák, který vysychal mnohem pomaleji, a to, co začalo jako problém námořníků, nakonec vyvrcholilo v nový druh tabáku – a sice v lisovaný tabák.
Námořníci si všude po světě rychle zvykli na tento nový druh lisovaného tabáku a brzy vylepšili metodu plnění dýmky tímto tabákem. Ve skutečnosti je tato metoda velmi jednoduchá – za chvíli se dozvíte, jak na to.
Když byly lodi na moři, tak námořníci museli poslouchat kapitánovy příkazy ohledně kouření na palubě, což znamenalo, že kouření bylo dovoleno jen v určité části lodi a jen s kapitánovým svolením (dnes nám zákaz kouření přijde normální, ale tehdy se tato pravidla zavedla z důvodu ochrany lodi proti jejímu vznícení). Když námořníci získali svolení zakouřit si, rychle si každý donesl svou dýmku a tabák, šli na záď a rituál se mohl začít. Vzali kostku tabáku, položili ji na prkénko a nožem nakrájeli tak tenké plátky tabáku, jak jen bylo možné. Námořníci nazývali tento plátek „flake“. Když se nakrájelo dostatečné množství „flake“, tabák se zahnul dolů a zakřivil se, aby vytvořil tvar písmene U, přičemž se bral velký ohled na to, aby se tabák nepovolil. Nyní se už mohla dýmka naplnit tabákem.
Námořníci si všude po světě rychle zvykli na tento nový druh lisovaného tabáku a brzy vylepšili metodu plnění dýmky tímto tabákem. Ve skutečnosti je tato metoda velmi jednoduchá – za chvíli se dozvíte, jak na to.
Když byly lodi na moři, tak námořníci museli poslouchat kapitánovy příkazy ohledně kouření na palubě, což znamenalo, že kouření bylo dovoleno jen v určité části lodi a jen s kapitánovým svolením (dnes nám zákaz kouření přijde normální, ale tehdy se tato pravidla zavedla z důvodu ochrany lodi proti jejímu vznícení). Když námořníci získali svolení zakouřit si, rychle si každý donesl svou dýmku a tabák, šli na záď a rituál se mohl začít. Vzali kostku tabáku, položili ji na prkénko a nožem nakrájeli tak tenké plátky tabáku, jak jen bylo možné. Námořníci nazývali tento plátek „flake“. Když se nakrájelo dostatečné množství „flake“, tabák se zahnul dolů a zakřivil se, aby vytvořil tvar písmene U, přičemž se bral velký ohled na to, aby se tabák nepovolil. Nyní se už mohla dýmka naplnit tabákem.
Na tomto místě se jen na chvíli zastavím, abych vytvořil tu správnou náladu. Přirozeně, že pro námořníky bylo důležité užít si dobrou dýmku tabáku, ale stejně důležité bylo kamarádství s jeho kolegy, kteří vždy doplňovali dobré kouření. Když kapitán udělil povolení ke kouření, tak se shromáždili všichni přátelé ze všech sekcí na lodi a rituál krájení tabáku a plnění dýmky se stalo něčím víc než jen zážitkem jednoho námořníka – byla to společenská událost. Zatímco si užívali tabák, diskutovali o důležitých tématech a odehrávala se mezi nimi ještě další významná věc té doby – vyměňovali si mezi sebou útržky zpráv. Zprávy, které se předávaly na lodi během kouření tabáku, se rychle šířily po lodi. Není pochyb, že důstojníci také používali tyto přestávky na kouření k předávání zpráv posádce.
Nicméně, kouření dýmky mělo ještě jednu důležitou funkci. Představte si, že jste na palubě velké lodi, když udeří bouře. Po dlouhé dny námořníky bičuje ostrý vítr a přes palubu se valí obrovské vlny. Celá posádka bojuje o své životy proti silám přírody.
Každý muž se musí v určitém momentě vyrovnat se stresem, který v něm vznikl – a tady už přichází na řadu kouření dýmky. Když bouře nakonec pomine a kapitán opět vydá povolení ke kouření, není v tu chvíli důležitý jen samotný akt kouření. Plnění dýmky, zapálení, pomalé potahování a vydechování kouře…čisté uspokojení a radost dobře naplněné dýmky byly součástí potěšení z kouření. Dalším důležitým aspektem kouření dýmky byl jeho psychologický efekt. Námořníci mohli stát bok po boku, každý se svou dýmkou, a povídat si mezi sebou – mnoho z nich využilo tuto příležitost, aby sdíleli své myšlenky, probrali nebezpečné situace, kterými právě prošli, a s každým potáhnutím z dýmky z nich stres pomalu opadával. Nemusíte mít nijak velkou představivost, abyste uznali, že kouření dýmky se v určitých situacích dá považovat za „psychologickou první pomoc“ nebo přinejmenším za prostředek, skrze který může člověk znovu nabýt svou psychologickou vyrovnanost. Mnoho z nich využívalo tento moment kamarádství k tomu, aby mluvili o svých žalech a obavách a ostatní na to reagovali a snažili se pomoct všude, kde jen mohli. V každém případě bylo tímto způsobem probráno hodně témat a už jen samotná možnost mluvit o problémech a smutcích s ostatními muselo znamenat samo o sobě velkou pomoc. Jindy byla atmosféra více uvolněná a uvolněná a kuřáci si pak pravděpodobně vyprávěli vtipy a podpichovali jeden druhého. Kdo si ostatně nezažil tu veselou atmosféru, která tak často vznikne, když se sejde několik kuřáků?
V tomto dni a vůbec v celé době plné stresu by pro mnohé lidi dýmka představovala způsob, jakým se vyrovnat se stresem, který se v nich během dne nashromáždí. Naplnit dýmku, zapálit ji a položit se do pohodlného křesla v klidu a míru je určitě perfektní způsob, jak si znovu utřídit myšlenky – a dýmka plná flake tabáku poskytuje skvělé zakončení dne.