Výroba dýmek má ve střední Evropě dlouhou tradici a za léta výroby si prošla mnoha vývojovými stupni. Dříve, před objevem biáru (Erica arborea) pro jejich výrobu, se dýmky vyráběly ze všech možných, nejen ovocných dřev. Postupem času se vyselektovala dřeva vhodná pro výrobu dýmek. Kromě švestky a třešně to byla právě hruška. Hruškové dřevo má pěknou strukturu, je husté a má skvělé vlastnosti na opracování. Běžně se používá na nábytek, šperky a řezbařinu. Sklářský průmysl by se bez něj neobešel, protože formy na foukání skla se dělají právě z něj, právě pro jeho skvělé vlastnosti.
Kdo hruškové dřevo poprvé požil pro výrobu dýmek se asi nepodaří dohledat, ale faktem zůstává, že se v mnoha zemích vyrábějí dodnes zejména v Polsku a kupodivu i v Itálii. V době ninulé se dělali i v Čechách a současný nedostatek briáru napomáhá k návratu tohoto materiálu na výsluní. Sice neobsakuje takové množství křemičitanů jako briár, ale jeho odolnost a tvrdost je skvělá. Pokud se hruškové dřevo nechá dlouho a pomalu schnout na vzduchu (mluvíme zde několika letech) pak se rozřeze a nechá doschnout získá vlastnosti hodně podobné briáru, zejména co se týká odolnosti proti zahoření. Vzhledem k lepší dostupnosti je hruškové dřevo vhodnou alternativou pro výrobu dýmek.
