Po druhé světové válce začal Hubert Hartmann opravovat dýmky, aby si tak vydělal na živobytí. Na začátku roku 1948 pak založil společnost a požádal o povolení, aby mohl začít vyrábět dýmky. Pozdější Pfeifenstudio Hartmann patřilo k jedněm z prvních továren v poválečném Německu, které měly licenci od spojeneckých sil na výrobu dýmek. Hubert Hartmann brzy najal výrobce dýmek, kteří pocházeli především z oblastí okolo města Ruhla a Schweina v Thuringii, což je nejvýznamnější oblast výroby dýmek od jejích dávných počátků. Thuringie byla v té době součástí sovětské okupační zóny, později se pak stala Německou demokratickou republikou (NDR).
Ústředním pilířem Hartmannovy výroby byly po několik dalších desetiletí levné, malé dýmky průměrné kvality s nylonovými náustky. Těmto dýmkám se v němčině přezdívalo „Mutzenpfeifen“ (nebo také „Mutzchen“ či krátce „Mutz“) a nejčastěji se používaly na kouření tabáků shag, tj. jemně řezaných silných tabáků. Tento stav se začal pomalu lepšit s příchodem výrobce a designéra Lothara Schirwitze, který se k Hartmannovi přidal roku 1954 a na konci šedesátých let se stal hlavním vedoucím výroby. Díky snaze Schirwitze získaly Hartmannovy dýmky modernější design inspirovaný stylem dánských výrobců. Všechny dýmky se vyráběly podle standardů německého kouření, tj. s devítimilimetrovým filtračním systémem. Obrovské zlepšení v kvalitě dýmek, které Schirwitz způsobil, vedlo k jejich větší popularitě a vyššímu prodeji. Aby společnost podtrhla svůj nový image, přijala roku 1975 nové jméno db - Design Berlin.
Lothar Schirwitz také vyrobil jednu nádhernou dýmku typu freehands. Dnes jsou dýmky db se známkou nesoucí jeho jméno často hledané, zejména od té doby, kdy po padesáti letech práce pro firmu Hartmann / Design Berlin odešel do důchodu. Vzhledem k jeho potenciálu se mohl stát jedním z nejvýše uznávaných výrobců a designérů v Německu, ale Schirwitz raději vždy zůstával skromně v pozadí.
Na začátku 80. let převzala společnost db firma Dr. Manfred Obermann Company z Berlína, později pak byla převedena do správy značky PLANTA Tabak-Manufaktur, což je jedna z největších tabákových společností v Německu. Jméno db se tehdy změnilo na Pfeifenstudio db - Design Berlin. Mezinárodní kontakty značky Planta hodně pomohly zvednout vývoz do Anglie a do Spojených států. Důležitými zákazníky se stalo i Švýcarsko a Rakousko a v poslední době db dokonce prodává i do mnoha zemí východní Evropy.
Rok 1993 byl pak svědkem dalšího velkého kroku v historii db: Planta / db převzala vedení podniku VEB Pfeifen und Holzerzeugnisse Bad Liebenstein (neboli „Howal“, což je zkratka od „Holzwaren Liebenstein“). Tento podnik byl zavřený v roce 1990 po konsolidaci dvou německých států. Výrobce dýmek Howal kdysi býval v Německé demokratické republice jediným producentem. Společnost byla založena Carlem Sebastianem Reichem ve městě Schweina roku 1887 a po 50 letech úspěšné výroby se v roce 1937 C.S. Reich stal největší továrnou na výrobu dýmek v Německu.
Nyní db zaměstnává asi 12 pracovníků ve městě Schweina, kde se koncentruje výroba sériových dýmek. Veškerá potřebná designová práce a unikátní dýmky freehands byly ještě nedávno vyřezávány ve staré dílně v Berlin-Kreuzberg, dokud se i tato výroba nepřesunula do Schweiny. Rudolf Apelt, dnes pracující sám za sebe jako „Baiano“, převzal práci Lothara Schirwitze, dokud ji nepředal mladému a talentovanému Martinu Schmalzovi.
Dnes se roční produkce značky pohybuje okolo 30 000 dýmek s tím, že kvalitativně se řadí na druhé místo za značku VAUEN. Početné sériové linie jsou doplněny mnoha speciálními modely. Společnost db si dává záležet na tom, aby vyráběla neotřelé, moderní designy, které se budou líbit mladým kuřákům dýmek.
Pár zajímavostí:
Na konci 80. let uzavřela db obchodní kontrakt s Rainerem Barbim. Barbi měl podle smlouvy dodat dýmky s označením „Manufaktur Berlin“. Tato myšlenka přišla od obchodního zástupce z North Rhine-Westphalia, který chtěl ve svém prodeji nabídnout několik naprosto speciálních dýmek. Barbi tehdy přišel s přesně 36 dýmkami, které byly označeny „Manufaktur Berlin“ a na spodní straně krčku měly navíc nápis „design r.barbi“.
Karl Erik Ottendahl, energický až chaotický dánský geniální výrobce dýmek se v roce 2000 rozhodl odejít do důchodu, a proto prodal práva své registrované značky „Karl Erik“ (logo KE). Prodal je právě společnosti Design Berlin v Německu, čímž dal vzniknout dýmkám Karl Erik s dvakrát vrtaným náustkem typickým pro db. Karl Erik Ottendahl však nikdy nepřestal úplně vyřezávat dýmky. Až do své smrti roku 2004 proto prodával v Německu dýmky pod svým celým jménem.